sva[89v]číslo strany rukopisutému se[bhn]se] ſie Petru navrátil a chtě jej dobiti, nalezl jej, an na cestě leží, loktem se podepřev, v své krvi prst své ruky omáčeje, před sebú na zemi píše: „Věřím v Buoh v Otce, všemohúcieho Hospodina.“ V tu dobu ten, kterýž dav jemu nožem, dřieve odběhl byl, proti srdci druhú ránu jemu dav, pryč běžel. A to vše, kterak se[bho]se] ſie jemu přihodilo, kterak jest nalezl, an svú krví po cestě píše, kacéřóm rozpravoval. Zatiem obec Mediolánského města jeho smrt zvěděvše, velmi z toho žalostiec, všickni, i staří i mladí. Arcibiskup se všemi duchovními, se vším žákovstvem proti jeho svatému tělu nábožně vyšli a pro veliké mnozstvie lidí toho večera musili s tiem svatým tělem u svatého Sympliciána v klášteře před městem přes noc ostati. A nazejtřie ráno všickni[bhp]všickni] wſſycžkni se[bhq]se] ſie opět zšedše, nábožně k predikátoróm nesli. Kteraký tu jest byl křik, kteraký pláč od nábožných křesťanuov, žalostivo jest o tom psáti. A když jej tak nesiechu, kteříž slepí, nemocní nebo chromí jeho se svatého těla dotkli, všickni uzdraveni byli. A potom to svaté tělo když bylo na počestném miestě pochováno, tolik jest divuov svatých Buoh tu ukázal, až papež Innocencius, jeho svatostí skrze ty svaté divy se[bhr]se] ſie ujistiv, poče to svaté tělo pozdvíhati a kázal svatého Petra mezi všemi svatými mučedlníky připsati. Co jest Buoh pak potom skrze svatého Petra slavných divuov učinil, i do dnešnieho dne činí. V tom jest po všech zemiech slavná čest i chvála na věky věkóm. Amen. To se jest dálo léta od narozenie Syna Božieho tisícého dvústého čtyřidcátého a čtvrtého.
O svatém Filipu, apoštolu Božiem
Svatý Filip apoštol když dvadceti let v té vlasti, ješto Sichia slove, Božie slovo kázáše, pohané jej jemše před své bohy vedli, nutiec jej, aby obět jich bohóm vzdal. V túž hodinu veliká saň, z podzákladie vyšedši, syna biskupova, jenž biskup tehdy k uoběti oheň podlé obyčeje připravováše, inhed zahryzla a dva
