pravie, velmi jest podoben k našemu Spasiteli, jako by jeho vlastní bratr a blížnec byl. Jehožto když bych uzřel, jako bych v té postavě Ježíše viděl.“ Slul jest také svatý Jakub Spravedlný, neb jakž praví svatý Jeronymus, tak jest byl těch všech svých činuov svatého příklada, že všickni žádáchu, o to se škravadiec, kto spieše mohl k němu přistúpiti a jeho se rúcha dotknúti. Tak jest také velikého utrpenie byl, že všeho pitie, jímž by se mohl člověk podpiti, nikdy nepil, masa nikda nejedl, hlavy ani brady nikda neholil, lněného na svém životě nikda nic nenosil. A tak mnoho, na svú kolenú padaje, Bohu se modlil, až sta jemu bielé koleně jako dřevo ztvrdle. A chtie tomu někteří, že sú jemu světí apoštolé pro jeho svatost té cti dopřieli, že jest najprvní ze všech apoštoluov mši slúžil. A tak o něm píše mistr Jozeffus, že když náš Spasitel na kříži pro vše hřiešné umřel, svatý Jakub otvrdným úmyslem slib učinil, aby nejedl ani pil, dokad by Hospodina, z mrtvých vstavše, neviděl. Tehda ten den na Božie vzkříšenie, že bieše svatý Jakub do té hodiny žádného kusa neokusil, zevil se Hospodin svým apoštoluom a kázal stuol postaviti a chléb vzem, požehnal i podal svatému Jakubu a řka: „Vstaň, bratře, nebť jest syn člověčí z mrtvých vstal.“
Když jeden čas svatý Jakub slovo Božie kázáše, kterakýs člověk na ten vzchod, ješto apoštol stáše, vstúpiv, svatého Jakuba doluov svalil. Proněžto svatý apoštol viec potom klečel. A jakž to také píše mistr Ejippus, jenž byl za časuov svatých apoštoluov, sešli se židé v jednu dobu k svatému Jakubu a řkúce: „Jsi člověk spravedlný a smieš každému pravdu mluviti, prosím tebe, odvolej v lidech, ať neblúdie, věřiec v Jezu Krista. A chceme tobě rádi hověti, neb vešken lid tobě svědečstvie dává, že jsi člověk přiemý.“ Tehda, když bylo na jedny hody, jako na Velikú noc, postavivše svatého Jakuba apoštola na jedné obvýšné kruchtě, počechu velikými hlasy volati a řkúce: „Ty jsi muž
