přespravedlný a tebe máme poslúchati, a což ty kážeš, činiti. Vidíš, ano lid po křižovaném Ježíšovi blúdí, pověz tuto přede všemi lidmi, co se tobě o tom zdá.“ Tehda svatý Jakub, velikým hlasem jako trúba zavolav, vece: „I co mne tiežete o synu člověčiem, an sedí v nebesiech na pravici Boha Otce. A potom příde den súdný súdit živých i mrtvých.“ To uslyševše křesťané, velmi se obradovali, ale židé a licoměrníci, velmi se zamútivše, mezi sebú řekli: „Zle činíme, že toto svědečstvie o Ježíšovi mluviti přepustíme. Náhle svalme jej po hlavě doluov, ať se jím jiní káží.“ V tu dobu všickni židé pokřikli a řkúce: „Ó, kterak jest to, že spravedlný jsa, však jest hanebně zhřešil.“ A v túž hodinu, na horu vzběhše, po hlavě doluov svalili a kamením kamenovali. Tehda svatý Jakub, na zemi na kolenú kleče, poprosil Hospodina a řka: „Prosím tebe, milý Hospodine, rač jim odpustiti, neboť nevědie, coť činie.“ To jeden židovský kněz uslyšev, zavola a řka: „É, co činíte, nechajte jeho, Bóh ať za ny prosí, jehožto kamenujíce.“ Zatiem v túž hodinu jeden žid, kdes žerd pochopiv, jemu velikú ránu v hlavu dal, tak že mozk z jeho svatého lba se vykydl. Jehožto křesťané pochopivše blíž podlé chrámu pochovali. A ta svatá duše, k Bohu šedši, s ním přebývá věky věkoma. Amen.
O tom píše mistr Jozefus, jenž jest starých časuov přéběhy spamatoval, snažně i popsal, že Jeruzalém pro našeho Spasitele smrt a pro svatého Jakuba umučenie jest zažžen a židovský lid po světu rozehnán, do dnešnieho dne porobení jsú, jakž to jest byl Hospodin předpověděl a řka: „Jeruzalémské město, neostane tebe kamene na kameni, protože jsi nepoznalo času navštievenie tvého.“ Ale že Hospodin milostivý hřiešných lidí, aby se polepšili, dlúho čeká, aby židé omluvy neměli, čtyřidceti let Hospodin jich pokánie čekal a mezi ně své apoštoly, a zvláště svatého Jakuba, aby jim slovo Božie kázali, poslal. A když sú jich svatým napomínaním nemohli ku pokání navésti, přepustil Hospodin
