činíše, že tú vodú, ješto sobě duchovnie panny nohy umýváchu, sobě i svým vnúčátkóm pro náboženstvie oči i hlavu promýváše. A tak také protivenstvie světa tohoto uměla trpěti, že její hospodář umřel a její syn od pohanuov v boji zabit pro křesťanskú vieru, proto se velmi nezamucovala, ale vše mile od Hospodina přijímala a jiných v Boze posilňovala. O jejím také utrpení tak se píše, že jest čtyřidceti let masa nejedla a některé zvláštnie vigiljie tak se tvrdě postila, že jediné tři kusy chleba, v popel dotknúc, snědla. A když se jednú, vodu a chléb jedúci, [se]text doplněný editorem sušieše, všel před ni hospodář její a inhed ta voda, ješto před ní stáše, Božím divem se u víno obrátila. A kterakžkoli rúcha dosti jmějieše, však v jediné sukni a v zprostném plášti chodieše v najvěčí zimu. A když jednoho času dlúho na modlidbách stáše, její sluha, již zimy trpěti nemohši, k nie přistúpivši, vece: „Nemohu déle zimy trpěti.“ K niežto svatá Hedvika vece: „Vstup na mé stúpě, ještoť sem já stála.“ A jakž to dievka brzo učini, tak se jie nohy zahřiechu, bosa také svatá Hedvika pro Buoh chodíše. A když jednú její hospodář, knieže, náhodú jda, ana bosa, utkal, její nohy Božím divem znobivé se jemu ukázaly. Tak také svatá Hedvika klečéc, u velikú zimu rukama se zmrzlé zemi potpierajíc, Bohu se dlúho modléše, až se její svaté ruce bílé tak zsedale, že z nich krev na zemi tečieše. Žíni také ostrú z konských srstí zsúkanú na nahém životě za obyčej nosieše. Její také nočnie položenie často jedno na dčtě bieše, anebo na podlahách rohoží položéc, a tu položíc vždy na jitřní vstala. A potom se do dne nepokládala, ale na modlidbách až do jitra stála. A v tu hodinu, v nížto duchovné panny jitřní zpieváchu, do kapitoly vendúc, až do krve se prolitie metlami tepieše a ještě na tom dosti neměla, ale jedné své domácie známé ženy k tomu byla připravila, aby na každý půstní den pro Božie muky až do krve bily. Mezi nimižto ženami, ješto ji tepiechu, a když jeden čas jedna, jížto jmě bylo Demuta, sediec plakáše, otázali ji jedni lidé,