vzdalovala. A když k svým letóm přišla, za turínského lankrabí vdána. V tom stavu bydléce, oba se v Boze milujíc, k Božie službě se ponúciešta. Zatiem když sta spolu dietky měla, zamyslil její hospodář lamkrabie za moře k Božiemu hrobu jieti. Protož ostaviv svú hospodyni, svatú Alžbětu, s dietkami na tom hradě jejího věna, ješto slove Markburk, za moře šel a na té púti skončal. To lankrabiné služebníci uslyševše, svatú Alžbětu s toho jejieho hradu sehnali, všeho zbožie jí zbavili. Tehda ona jakžto sirá žena a vdova z hradu pokorně sešla. Když jí v městě nikdež nesměli hospody dáti, všedši do jednoho sprostného domku, tu, ješto svině stáváchu, [s]text doplněný editorem svými pannami přes noc ležela. Nazajtřie, když sobě jinde hospody hledala a nikdež nepřijeta, dietky jejie k nie z hradu snesli a nevědúci, se u velikú zimu s ním kam dieti, do jednoho kostela vešla. A tu z dětmi zimy namřevši, musila opět do své hubené hospody se vrátiti. A tu jsúc, kamž mohla, své dietky, nemajíc jich čím krmiti, od sebe rozeslala. Odtad vzal ji, slitovav se nad ní, její ujec, biskup bamberský, a ji na jednom hradě ctně choval, chtě ji za někoho dobrého vdáti. Zatiem když tak bydléše, přiběhl posel, noviny jie pověděl, že jejieho hospodáře z dalekých zemí na pochovánie domuov nesú. Protož inhed vstavši, proti nim jela. A tu služebníci již kosti nesiechu, jí slíbili její věnno vrátiti, na vdovím stolci posaditi. A když ty kosti byly pochovány, to, což jí byli služebníci slíbili, nenaplnili. Proněžto musila, u veliké chudobě bydléc, velikú ztrast trpěti. Ale to zvláštie utěšenie jmějieše, že jí otec svatý, Řehoř papež, své utěšené listy posielaje, ji v pokoře posilováše.
A kterak jest svatý život vedla, o tom se mnoho píše, že jest svuoj život rozličným utrpením mučila, postieci se, v noci nespiec, Bohu se snažně modléc a často v noci vstávajíc, kázáše se tajně metlami svým pannám bíti. A za svého manželstvie podlé svého stavu svrchu drahá rúcha noséci, žíni na nahém těle
