[264r]číslo strany rukopisui potřebným almužnu dávajíc, tak že můž býti nazvána stkvúcie hvězda, ješto jest svých svatých příkladův světlými paprslky všecku Českú zemi osvietila[gnu]osvietila] oſwietiela. A že svatá Ludmila v svém poručství vnúčka svého, svatého Václava, jmějíše, tomu jejie čtě, nemilostivá pohanka, závidieci, na svém srdci zlostně zamyslila, kterak by svatú Ludmilu zahubiec, to svaté děťátko, svatého Václava, k pohanským modlám obrátila. A zatiem křesťany[gnv]křesťany] krzieſtiany v České zemi zahladila, jakžto se jest potom pokusila kněží z země vyhnavši[gnw]vyhnavši] wyhawſſy a kostelnie dveře všudy zavírati kázala. To svatá Ludmila zdaleka uznamenavši, do Tejna na hrad se přestěhovala. A tu všicku svatost přijemši, Bohu svú duši poručila. A v túž hodinu dva nemilostivá kati, na její smrt napravená, v jejie pokoj dveře na ni vyrazivše, beze všeho studu svú milú kněžnu nepoctivě trhati počešta. Jimažto ona vece: „Co činíte, zdali toho nepomníta, co sem já váma dobrého učinila?“ To šlechetná světice, jich hřiecha viece[gnx]viece] wiecžy než svého beživotie želejíc, mluvíše, ale oni na to nic nepotbavše, závijem jejím svaté hrdlo zatahše, zadavovášta. K nimažto ona, jakž mohla, vece: „Chci, radějšé mi hlavu setněta, ať se[gny]se] ſie v své krvi pro mého Jezu Krista válejíc, svatých mučedlníkův korunu obdržím.“ Na to ta nemilostivá katy nic nepodbavše, jejie svaté hrdlo zatahše, ji zadávili. A tu duši andělé vzemše do nebeské radosti nesli. A potom mnoho svatých divuov skrze svatú Ludmilu Buoh z rozličnými lidmi činil i činí až do dnešnieho dne. Amen. A potom po některých časiech svatý Václav jejie svaté tělo do Prahy z Tejna přinesl a u svatého Jiřie u duchovních panen poctivě pochoval. Amen.
O svaté Alžbětě, kněžně Boží, tuto praví
Svatá Alžběta byla dci krále uherského[gnz]uherského] Vhrſkeho a inhed od své mladosti, kdež mohla, od[goa]od] o tohoto se světa
