těle neb hrubé ostrosti nosieše. A potom z svého věna jeden špitál učinila a tu nemocným, ztrastným, chudým i malomocným, jakžkolivěk nečistým hlavy myla, rúcho prala a před nimi klekajíc, pokrm jim přidávala. Rúcho její v tom vdovstvu bylo velmi sprostné, chudé a zplacené. A to jí velmi milo bylo s chudými ženami na kázaní seděti. Jměla jest také mistra Konráta, člověka bohobojného, jemužto jako v duchovniem zákoně potvrzená na všem jemu poslušna bieše. Pakli ji kdy co zamútilo, toho nikda k srdci nepřipustila, ale vždy ze všeho Bohu děkovala. To jest jměla také svatá Alžběta v uobyčeji, že velmi ráda o chudobě mluvieše, a často ještě za mužem jsúc, před svými pannami, sprostný život plášť na hlavu vzdějíc, říkáše: „Takto já, dá li Buoh, žebříc budu choditi a pro mého Jezu Krista mnoho strastí trpěti.“
A když svá léta, nábožně Bohu slúžiec, ctně vzvedla, k smrti se přiblíživši, k jedné k své panně tajně řekla: „Již se ten čas blíží, v němžto Hospodin svých přátel k sobě pozóve.“ A potom jedné noci, již nemocná ležéc, těm, ješto okolo nie sediechu, vece: „Co bychom my učinily, by se nám tuto diábel ukázal?“ A to řekši, poče velikým hlasem volati a řkúc: „Utec, utec.“ A potom po malé hodině vece: „Nuž, již mluvme o milém dietěti Ježíšovi, neb se již puol noci blíží, v túž hodinu se ráčil naroditi a v jesléch položen býti.“ A to tak jasně mluvila, jako by nic nemocná nebyla. A v tu hodinu uznamenavši, že se její skončenie blíží, svého zpovědlníka z predikátorového zákona k sobě pozvala a jemu tajně pověděla a řkúc: „Otče, jměj se hotov, aby nade mnú svatý próvod odpěl, neb mi se jest v tuto hodinu Jezus Kristus zevil a takto ke mně řka: ‚Poď, má zvolená, poď ke mně do věčného příbytka.‘“ A potom málo pomeškavši, od těch, ješto při nie biechu, odpuštěnie vzemši, duši pustila. A inhed nebeská vuoně vešken duom naplnila. Z něhožto jsú všickni Hospodina pochválili. A potom mnoho divuov svatých Buoh skrze svatú Alžbětu učinil, mrtvé
