mieti chtěl. Druhé, ješto jednu umrlú vzkřísil. Třetie na modlitbách v zahradě před svým umučením. Totě ten apoštol, svatý Petr, ješto jest [k]text doplněný editorem Jezu Kristovi po moři stúpaje šel. Jehožto také rúcha stien nemocné uzdravoval. Jemu také Kristus pastýřstvo nad křesťany poručil. Na jednom také kázaní tři tisíce lidu na vieru obrátil. Někdy také Herodesem jat, andělem zproštěn. Totě také ten přešťastný apoštol, jemuž jsú Bohem porúčeny klíči od královstvie nebeského.
Kteraký jest byl jeho pokrm, o tom sám v jedněch kniehách píše a řka: „Jediný chléb s uolivovým ovocem mně pokrm bieše, vařenie ani maso žádné mi v uobyčeji nebieše. Rúcho mé bylo jediná sukně a plášť, viece mi třeba nebylo.“ A také se to o něm čte, když se jest rozpomenul na milý přiebytek, s Ježíšem v člověčství po světu chodiec, inhed plakáše, a protož vždy pásničku nosieše, že jí slzy utieráše.
Těch časuov, kdyžto sv. Petr za mořem okolo Jeruzaléma kázáše, bieše jeden v Římě rodu znamenitého, jemužto jmě bylo Faustinianus a jeho hospodyně Metodiana. Ta mějiešta dva syny dorostlá, jednomu Faustinus, druhému Faustus jmě bieše. Metodiana, matka jich, velmi krásná žena bieše. Deveř její neprávě ji miluje, zlým skutkem ji lákáše. A když o to přelstně stáše, Metodiana jako cná a věrná žena, tu milost mrzce nesúci, hledáše, kady by se tomu obránila a také aby muže z bratrem nesvadila. Tomu se tak silně brániec, umysli sobě, kterak by se odtad vzdálila. Vstavši jednoho jitra, muži sen pověděla zamyslivši a řkúc: „Ukázal mi se ve sně muž počestný a takto mi řka a mluvě, abych pojmúci svá dva syny Faustina a Fausta i brala se s nimi pryč a zase se nevracovala, jeliž by mi zeveno bylo. Pakli bych toho nechtěla učiniti, abych to jistě věděla, že i se všemi dětmi umru.“ To její muž uslyšev, tomu uvěřiv, velmi se lekl a tomu jí povoliv, se dvěma synoma a s počestnú čeledí za moře ji poslal. Tak rozkázav, aby v městě, jemužto jmě Atenis, přebývala a syny
