Bohu do smrti čistotu držeti.“ To se poče velmi ciesařovi líbiti, svoji dvě dcery, jižto měl Gallikanus z dřevní ženú, an jie křesťanky nalezl. Tomu se uradoval, svuoj úřad Římanóm vzdav a vše své zbožie chudým rozdav i slúžil v chudobě Jezu Kristu. V té chudobě mnoho divuov Buoh skrze ně učinil. A to zvláště, že jedniem vzezřením zlé duchy z lidí vyháníše.
V ty časy Konstantin umřel a po něm zlý Julián, jenž bieše od viery křesťanské odstúpil, ciesařem byl. Ten poče Gallikana násilím k diáblovým modlám přiháněti a řka: „Anebo se našim bohóm modl, anebo jdi z země.“ Nesmějéše jemu ciesař zevně nic učiniti, nebo člověk vzácný bieše. Odtad se zdvih Gallikan, do vlasti Řecké se bral. Tu jej zlé viery lidé utkavše, ostrým mečem jeho srdce prokláli. Ta duše s andělským zpievaním do nebes vzata. V ty časy zlý Julián poče veliký násilník křesťanuov býti, z jich statka je lúpiti a řka: „Kristus váš tak řekl ve Čtení: ‚Ktož se všeho svého statka neodpovie, nemuož býti muoj učedlník.‘“ A tiem činem křesťany ze všeho lúpíše statka. To také zlý Julián znamenav, že svatý Jan a svatý Pavel to zbožie, jenžto Konstancia ciesařovna ostavila, chudým rozdáváchu, vzkázal jim a řka: „Služte mi a budete při mně, jakož ste při dřievniemi ciesaři byli.“ K tomu svatý Jan a svatý Pavel odpověděšta a řkúce: „Byli sme při těch šlechetných ciesařéch, ješto jsú byli věrní sluhy Jezu Kristovi, s těmi sme rádi bydleli, ale tě, ješto s od křesťanské pravé viery odstúpil, nechcem za pána ani za ciesaře mieti.“ Jimžto Julián odpovědě: „Já jsem to v své vuoli měl, kteréhož bych chtěl duostojenstvie v žákovském stavu, toho bych byl došel. Ale znamenal sem, že v těch staviech prázniti jest nestatečně, protož sem se obrátil k rytieřskému stavu a tu mým bohóm slúže, s jich pomocí ciesařstva sem došel. Protož i vy, ctná mužie, ješto jste v kniežecích dvořích vzchována, nevzdálejte se od mé služby a budete prvnie
