vece: „Přineste mi lože železné, ať na něm neposlušný Vavřenec odpočine.“ V tu dobu sluhy Deciovi ciesařovi lésu železnú přinesli a svatého Vavřence z rúcha svlekše, na lésu jej uvrhše, žeřebieho horúcého uhlé pod lésu suli a tak jeho svaté tělo, železnými vidlami k lése přidávujíc, pekli. V tu hodinu svatý Vavřenec povědě k Valeriánovi: „Věz to, hubenče, že tvé uhlé mně otvlaženie činí, ale tobě věčné muky připravuje. Neb to Hospodin do mne vie, že když na mě z viery žalováno, nikda sem nezapřel tvého svatého jména, a když jsem otazován, vždy sem tě za svého milého Boha poznal. A když sem pečen, vždy tvú svatú milost chvále, děkoval.“ To řekl svatý Vavřenec, jasným zezřením ciesařovi vece: „Aj, hubenče, již s mne jednú stranú upekl, obrátě mne na druhú stranu, jeziž.“ A v tu dobu pomodliv se Hospodinu a řka: „Děkuji tobě, milý Hospodine, i tvé svaté milosti chválu vzdávám, že sem do tvých svatých vrat tvého svatého královstvie vníti zaslúžil.“ A to řek i pustil duši. Tehda Decius ciesař s Valeriánem, svým s starostú, nechavše těla svatého Vavřence nad uhlím, na ciesařovu sien se vrátišta, pro velikú hanbu tam déle býti nesmiešta. A nazejtřie ráno svatý Ipolit s jedním bohobojným knězem, jemužto řiekali Justinus, tělo svatého Vavřence pochopivše pochovali. A tu křesťané tři dny při hrobu jeho bděli. Tu praví svatý Ambrož: „Slavné chvály tento Boží mučedlník důstojen jest, ješto pro Jezu Krista svú svatú krev proliv, v silném ustavičenství trpě, všemu světu památný příklad ostavil.“
Skrze něhožto svatost Buoh mnoho velikých divuov učinil. A zvláště se to o něm píše, když ciesař svatý Hendrikus s svú ciesařovú, jménem Kunhutú, v svatém úmysle v čistotě bydléšta, tehda všeho světa lstivý chytřec diábel to způsobil, že ciesař, do své ciesařové zlé domněnie maje, kázal jí na horúciem železe patnádct noh vzdéli nahýma nohama choditi.
