A když jej opět pod stráží Ipolitovú postavi a třetí den rok k rozmyšlenie dachu, tehda v těch třech dnech svatý Vavřenec, což mohl, nejviece chudých, slepých, chromých, kulhavých, pracných sebrav na sien před ciesaře Decia přivedl a řka: „Aj toť, jsú věční pokladi, jichžto se nikda neumení, ale vždy rostú. A těchto chudých lidí ruce ty poklady, na něžto se ptáš, do nebes sú vnesly.“ V tu dobu Valerianus, stoje před ciesařem Deciem, vece: „Vavřenče, co řečí i sem i tam vrtíš, vzdaj obět našim bohóm a své se kúzedlné viery odpověz.“ K němužto svatý Vavřenec vece: „Čemu se jest lépe modliti, tomu li, ješto jest rukama lidskýma učiněno, čili stvořiteli, ješto jest všecko učinil?“ V tu dobu Decius u veliké náhlosti kázal svatého Vavřence obnažiti a jehoscorpionibuscizojazyčný text, anebo biči s ůlovem nemilostivě bíti. A potom všecku přípravu k rozličným mukám předeň přinésti kázal a řka: „Chceš li těchto muk zbýti, našim se bohóm modl.“ Svatý Vavřenec vece: „Nešťastný člověče, já sem těchto krmí dávno žádal hodovati a vždy žádal.“ K němužto Decius vece: „Máš li sobě tyto muky za hodovánie, zev mi to, kde jest tvé tovařistvo, ať s tebú tuto hodují.“ K tomu svatý Vavřenec vece: „Nejsi důstojen v jich tvář hleděti, neb jich jména již sú v nebesiech napsána.“ Tehda jej Decius ciesař káza kyji bíti a rozpálené škřidly železné k jeho bokóm přičiniti. V té bolesti svatý Vavřenec vece: „Milý Jezu Kriste, smiluj se nade mnú, nad svým sluhú, neb když jest na mě žalováno, nezapřel jsem tvého svatého jména. A když jsem otázán, vždy jsem tvú svatú milost za svého milého Boha Jezu Krista poznal.“ Tehda jemu Decius vece: „Vím to dobře, že skrze kúzlo těchto muk zbýváš, ale mne oblúditi moci nebudeš. Toť beru na mé bohy i na mé bohyně, nevzdáš li oběti mým bohóm i bohyniem, rozličně tě umučím i zahubím.“ A inhed v tu dobu káza svatého Vavřence biči, jižto