v tom jeho klášteře opatem učinil a to zádušie rozličnými almužnami nadal. Jemužto se rozličně svatý Prokop, nechtě se v to uvázati, bránieše a řka: „Ten, jenžto všecka tajemstvie srdec vie, toho sobě na svědečstvie vzývaji, že nejsem duostojen jinými vlásti, to dobře mé sprostenstvo ukazuje.“ Tehda jeho knieže [s]text doplněný editorem svými staršími s velikú prosbú nadstúpi, tak že jako bezdieky přijíti opatstvie musil. Kterak jest vládl Ducha svatého naučením, o tom se takto píše, že byl všie pokory plný, nikda se pro nic tak nezamútil, by se nad svými mlazšími kdy příliš řečí unáhlil. Protož viece všickni bratřie jeho v Boze milováchu, než se jeho jako starosty bojíchu.
To jeho svatý obyčej bieše, že někdy zevně zvláště své bratří milosrdně v Boze napomínáše a řka: „Bratří milí, Boha milujte, snažně jemu služte, neb vaše zde krátké poslúženie dá vám v nebesiech věčné kralovánie.“ A takž svuoj svatý život veda, slovem, svatým příkladem lidí uče, až i k smrti [se]text doplněný editorem přiblížil. Tu jest skrze zevenie Ducha svatého své skončenie přezvěděv, pozvav k sobě bohobojného člověka, synovce svého, jemužto Vít říkali, a druhého sobě milého v Boze syna Emerama, zevil jima a řka: „Syny má milá, ješto jsem věrně v duchovenství vzchoval před sebú, vězte to, že třetí den s tiemto se světem rozlúčím, Bohu vás poručuji, ale v tomť vás vystříhaji, abyšte věděli a opatrně v pokoře se drželi, neb vás nadejde veliká nenávist od zlých lidí. Budete vyhnáni do jiných vlastí a tam šest let přebývati budete a toto vaše bydliště naše knieže poddá lidem cizím. Ale vy, mé milé dietky, v tom protivenství nerozpakujte se, u vieře tvrdě stuojte, své bratří v Boze těšte, Boha vždy chvalte, když vám dobře bude, Bohu děkujte, když se vám zle povede, pokorně pro milý Buoh trpte, neb ta hodina příde, v nížto vás Hospodin utěší. A po šesti letech slituje se nad vámi Hospodin, navrátí vás v týž pokoj u vaše bydliště a vás nad vašimi protivníky pomstí. Tak ty časy mají přijíti, že když knieže milostivý
