Jindřicha ztratila a již jeho v tělesenství viec na tomto světě neuzřím.“ A tak se bylo stalo, že Jindřich knieže, proti Tateróm bojuje, toho dne s mnostvím s svým lidem sešel. To také znameníte, že sv. Hedvika v jednom kostele svatého Bartoloměje, ukázavši jedno miesto, kázala je v poctivosti jmieti. Potom po jejím skončení čtrnádcté léto ve jmě svatého Stanislava oltář učiněn jest.
A když těch časuov sv. Hedvika, mnoho dobrých skutkóv činieci, své dny konáše, zevil jí Hospodin čas jejího skončenie, protož některým svým, jimžto dobře věřieše, pronesla jest a řkúc: „Skóro se blíží mé duše s mým tělem rozlúčenie.“ Těch dní, když se jí událo do jedné komory vníti, jedna její přítelnice Kateřina uzřela tři črty v člověčie tváři, hrozně se proti svaté Hedvice pošívajíc a ji ukrutně bičujíc a řkúc: „Proč si se osvietila! Proč si tolik dobrých skutkóv činila?“ To vše svatá Hedvika strpěvši, svatým křížem se požehnavši, kteražkolivěk s velikým strachem třesúci se od nich bez úraza vyšla jest. Potom, prvé než jest v nemoc padla, v nížto jest svuoj život skonala, svatost svatého oleje jest přijela. A potom v nemoc upadla, v nížto jest Bohu duši vrátila. Divně také Hospodin prorockým duchem její předvědění osvětlováše, že ktož před ni přišel, ana nemáhajíc leží, pryč se obrátivši, však všecky nevědúc, ze jména poznajieše. A když jeden čas duchovnie panny, před ní posluhujíc, ji střežichu, bojíce se, by neskončala bez své nevěsty, paní Anny, že tehdy u svého bratra, českého krále, bieše, chtiechu ji po posle zkázati, aby přijela. To sv. Hedvika uznamenavši, jim zapověděla a řkúci: „Nebojte se, ani posla posílajte, neumruť, dokudžť ona nepřijede.“ A tak se jest stalo. Potom, když se její skončení přiblížilo, chtěl jí Hospodin navštievením svých svatých utěšiti. Když toho dne na svaté královny porození všecky panny i její sluhy na nespoře biechu, jediná její přítelnice Kateřina, při ní ostavši, viděla, ano k nie lidé u veliké světlosti
