všie jeho vuoli stalo, že nad nimi mocně svítězil, inhed k svatému Remigí šel a svatého křtu nábožně poprosil. Jehožto když k křtitedlnici přivedli, nikdiež svatého křižma nenalezli. Zatiem poletě holub, nesa na hrdle křižmář s svatým křižmem, jejžto vzem sv. Remigius, krále pokřtiv pomazal. A ten křižmář chovají kanovníci v tom městě Remis až do dnešnieho dne a z toho křižmáře, křižmo berúce, všecky franské krále maží pro věčnú Božieho divu pamět. A potom sv. Remigius mnoho velikých divuov učinil, jakž to dávná knieha krále franského, že i s jeho zemí na křesťanskú vieru obrátil jest. A jeho hospodyně, nábožná křesťanka jménem Jedoldis, snažně žádáše svého hospodáře na křesťanskú vieru obrátiti, i nemuožieše. A když po některém času syna měla, pokřtiti jej chtěla, ale král nepřepustil, avšak ona za to krále prosila, až jej křtíti odpustil. A jakž brzo pokřtěn, tak umřel, proněžto král k ní vece: „Již to dobře vidím, že váš Buoh Ježíš chaterný jest, že toho dietěte, skrze něžto viera křesťanská mohla by se zploditi, nemohl jest jeho živiti.“ K němužto ona vece: „Já sobě za veliký dar ot mého Boha mám, že mi mého prvorozeného syna k sobě pojem, bohatějšie královstvie než tvé jemu jest na věky dal.“ A když potom opět počevši, opět syna druhého urodila a také jej pokřtiti kázala. A jakž brzo pokřtěn, tak se roznemohl, že se nad jeho životem rozpakováchu. K niejžto král vece: „Zajisté mdlého Boha máš, každého ve jmě jeho křštěného živiti nemuož, aby jich tisíc urodiec pokřtila, všickniť zemrú.“ Však se jest tak nestalo, ale to dietě z té nemoci zdrávo vstalo a po svého otce smrti slovutně kralovalo.
Zatiem matka jeho přenábožná vždy po tom stojieše, chtiec krále na křesťanskú vieru obrátiti, ale on se tomu všemi činy bránieše. Avšak potom, jakž Buoh chtěl, vieru křesťanskú přijal a se pokřtiti kázal. A pozvav k sobě svatého Remigie, promluvil k němu a řka: „Chci tento kostel remský nadati, a protož když já o poledni spat se položím, což v tu dobu, dokadž já ze spánie nevstanu, obejdeš, toť
