nemilostivý, tak že když chudí, před jeho duom přídúc, almužny prosiechu, s velikým hněvem je od svého domu odhonieše a žádný ze všech chudých nebyl by kdy od něho kterú almužnu vzal. Tehda jednú jeden chudý s jinými chudými se zamluviv, že u Petra toho almužnu uprosí. A tak se zamluviv, před jeho duom šel, almužny poprosil. Nemaje Petr kamene ani dřeva, čím by na chudého lučil, bochnec žitný pochopiv, u velikém hněvu chudého se jím hodil. A ten chudý ten bochnec pochopiv, k jiným chudým se vrátiv, vece: „Aj toť, almužna, jižto sem od jeho rukú vzal.“
Potom po mnohých dnech, když se ten skupec na smrt roznemohl, zdáše se jemu u vidění, že před Buoh na súd veden. A tu jeho všecky zlé i dobré skutky na jedné váze vážiechu. S jedné strany mrzuté činy a zlé jeho skutky na váhu kladiechu a z druhé strany jedni bielí lidé dobrých skutkuov, což tož málo položichu, proněžto se velmi mútiechu. A když zlých skutkuov váha znamenitě převažováše, tehda jeden s těch bielých vece: „Zajisté již nemáme co klásti, jediný žitný bochnec, jenžto jest kterakžkoli nerad přede dvěma dnoma ve jmě Jezu Krista dal.“ Jenžto bochnec, jakž brzo na váhu položen, tak inhed obě váze se proti sobě zjednale rovně. Tehda k němu ti bielí vecechu: „Náhle přičiněj k tomuto žitnému bochenci, jinak se tito črní v tě uvieží.“ A když se z toho viděnie ten bohatec probral, ihned řekl: „Již vizi, že když mi je tento žitník, ješto sem v hněvě vrhl, tak prospěšen byl, slušé velmi viece z svého statka chudým ve jmě Hospodina udávati.“
A když jednú ten bohatec v dobrém rúše jdieše, jeden chudý, velmi odraný, poče naň pro Buoh přioděnie prositi, ihned to dobré rúcho z sebe svlek chudému dal. A ten chudý vzem ihned je prodal. A potom, když ten bohatec své rúcho na trhu visiece uzřel, velmi se pro to zamútil a řka: „Aj toť, nejsem duostojen, by chudý v mém rúše choděnie na paměti měl.“ A když ten jistý Petr bohatec jednú spal, uzřel jednoho, an se kráše než slunce stkví a na
