Buoh udělili. A když je tak učieše, mnozí pohané obracováchu se a křest přijímáchu. A když umřel biskup niturnický, tehdy sv. Viktorina biskupem zvolichu, kdyžto ciesař Nerva kralováše a městem Niturnie Aurelián vládnieše. Vida to Aurelián, že sv. Viktorin pohanstvo obracováše a křesťanstvo množíše a jednoho uzdravi pána velikého, ješto byl dnú zlámaný tři léta, pro to Aurelián se rozhněva i káza sv. Viktorina jieti a vsaditi na jeden ostrov, chtě jeho hladem umořiti. Ale jedna šlechtična Domicilla dodávavši jemu pokrm, tajně chtieci jej živiti, milého sv. Viktorina.
Zvěděv to zlý Aurelián, káza jeho s uostrova pojíti a do Vektoriány do města dáti mezi líté pohany, aby porobili, aby dělal těžce, aby kopal a tluč jedl. Tu opět jsa jedna kněžna, ješto měla črvenú nemoc osmnácte let, [tu]text doplněný editorem uzdravil a jiných mnoho nemocných. Vida to Aurelián, že se po něm mnoho lida obracuje, káza sv. Viktorina před se přivésti a řka jemu: „Co ty nám činíš protivenstvie?“ I káza jej pověsiti nad jeden potok řečený Kotillas, jenž smrdíše sírú a bahnem. Tu milý sv. Viktorin visel hlavú dolů a nohami nahoru tři dny, káže slovo Božie a prose milého Hospodina za všecky své služebníky neb služebnice, ktož by kolivěk pamatovali jeho umučení, neb jeho den světili neb poctili svú modlidbú neb kterúkolivěk obětí, aby byli zlého pokušenie zbaveni. A druhé, aby vítězstvie nad svými nepřátely obdržali, a co by na Bohu žádali, aby uslyšeni byli. K tomu hlas z nebe odpovědě: „Co jsi prosil, Viktorine, v tom si ve všem uslyšen.“ Sv. Viktorin, spěv ruce k Bohu, tato slova řka: „V ruce v tvoje, Hospodine, porúčém duši mú.“ I skona. Andělé duši do nebes vzechu a kněží cná, přišedše z Niturnie, jeho tělo sv. vzemše potají v kostele položichu s velikú ctí a slavností. A tak sv. Viktorin dokonal svuoj svatý život léta od narozenie Božieho osmdesátého osmého.
Potom král Otta vzal jeho tělo sv. i přinesl do Medburka. A pak biskup řečený kněz Albrecht vzal jej i nesl jej do Šternberka. Tu je učinil kněžím hrózy,
