byl, tehda svatý Longinus, jakž to Pilát jemu byl přikázal, jeho svatý bok ostrým kopím byl otevřel. A uznamenav veliké zázraky, ješto se v tu hodinu dějiechu – slunce se proměnilo, země se zatřásla. Těm věcem se podiviv, v Jezu Krista uvěřil. A zvláště proto, jakž to jedny knihy staré pravie, že když svatý Longinus anebo pro nemoc, anebo pro starost byl oslnul, jakž se svú očí krví našeho Spasitele, ješto po kopí k jeho rukama tekla, dotekl se jest, tak ihned prozřev uvěřil. Proněžto ihned rytieřstvo vzdav, svatým se apoštoluom poručil a od nich se svaté vieře naučiv, do dalekých vlastí šed, tři a třidceti let duchovním činem svatý život veda, mnoho lidí Božím slovem i příkladem na křesťanskú vieru obrátil.
Zatiem jeden césařuov súdce jej jal, a když se nechtěl pohanským modlám modliti, kázal jemu ten súdce jazyk vyřezati a všecky zuby vybiti. Avšak pro to svatý Longinus hlahola neztratil, ale sekyru pochopiv, všecky modly pohanské zbil a řka: „To dobře uzříme, jsú li toto praví bohové, čili nejsú.“ Tehdy diáblové, z těch modl vyšedše, v toho súdci i v jeho tovařistvo vstúpili. Tehda oni jako bez smysla zabývajíce se vztiekáchu a naposledy před svatého Longina přišedše padli. Tehda svatý Longinus k diábluom vece: „I proč bydlíte v těchto modlách?“ Diáblové k svatému Longinu odpověděchu: „Vězte to, kdež Jezu Kristova jména neužívají a kdež jeho svatého znamenie nenie, tu jest přiebytek náš.“ A když bieše toho súdce diábel velmi zlomozil, až byl oslnul, povědě k němu svatý Longinus a řka: „Věz to, že ty uzdraven nebudeš, jeliž já od tebe sendu, nebo já za tě Boha poprosím a tobě zdravie i v těle i v duši obdržím.“ Tehda súdce ihned kázal svatému Longinovi hlavu stieti. A potom ten jistý súdce, kterýžto svatého Longina kázal stieti, sám se k sobě navrátiv, toho, což jest byl nad svatým Longinem učinil, srdečně toho poželev, k jeho hrobu
