učinil a žalost k žalosti přičinil, mne, smutnú ženu, za tě bezděky vdal.“ A když jemu ona o svém dietěti všecko pořád rozprávěla, nejprvé, kterak jest o něm hrozné viděnie měla, proněžto je v plátenném osudí v moře vrci musila. Tehda jí Jidáš poče všecko pořád praviti, kterak se jemu z mladosti až do toho dne přihodilo. Po kteréžto řeči oba poznašta, že Jidáš vlastnieho otce zabiv, svú vlastní mateř sobě za ženu pojal. V tu hodinu poče Ciborea Jidášovi raditi a řkúc: „Synu muoj přeneščastný, nicť jiného neumiem raditi, než vstana diž k Jezu Kristovi, jenž tyto časy po světě chodí, veliké divy činí a lidem hřiechy odpúštie.“ Toho Jidáš uposlúchav, vstav i šel k Jezu Kristovi. Jehožto Jezus Kristus přijev apoštolem učinil. A on potom Jezu Krista zradiv, sám se oběsil.
Potom, když Hospodin na nebesa vstúpil, prvé, než svým apoštoluom, jakž byl slíbil, Ducha svatého seslal, uzřev svatý Petr, ano počet apoštolský se jedniem apoštolem umenšil, vstav prostřed apoštoluov a jiných učedlníkuov, vece: „Bratřie milá, potřeba jest, abychom miesto Jidáše některého z vás, jenž by byl druhýnádctý apoštol, zvolili, aby byl svědek v našem počtu, že jest Jezus Kristus z mrtvých vstal, jakž to nám Ježíš sám přikázal a řka: „Budete mi svědci v Jeruzalémě i po všech vlastech židovských, krajích všeho světa i zeměj. Ale že nikdy pravý svědek nemuož býti, než ktož viděv a slyšev svědčí. Protož má býti volen některý z vás, jenžto jest viděl divy, jenžto jest Jezus Kristus činil.“ To svatý Petr pověděv, s povolením jiných apoštoluov postavili dva ze dvú a z sedmidesáti učedlníkuov. Jednomu řékali Jozef, jenžto měl příjmie spravedlivý, a druhého svatého Matěje. A tak je postavivše, prozbu k Bohu učinichu a řkúce: „Ty, milý Hospodine, jenžto najlépe srdce člověčie znáš, rač ukázati z túto dvú, kterého sobě ráčíš voliti v tento apoštolský úřad, jenžto Jidáš šeredně ztratil.“ To řekše, dali losy mezi ně i spadl los na sv. Matěje i přijat jest ihned v počet dvanádcte
