milá hospodyně Anna počne i porodí tobě dceru, jížto jmě bude Maria. Tať prvé, nežť se narodí, svatá bude, zvláštním činem služebnice Božie v čistotě bude, nebť se z nie má poroditi všeho světa Spasitel. A toť tobě znamenie, přídeš do Jeruzaléma, tady, ješto slove Zlatá brána, a tu tě tvá hospodyně Anna utká, též noviny tobě praviec.“ A takž, jakž Joachim slyšal od anděla, to se jima vše konalo podlé jeho pověděnie.
Toť jest ta královnička porozená, o nížto andělé v nebesiech sú zpievali, patriarchy viděnie rozličná mievali, světí proroci prorokovali. O niež také evandělisti v Novém zákoně ve Čtení psali, apoštolé kázali. Toť jest ta Božie zvolenice, v počátce světa Otcem Bohem předpověděná, jakž jest psáno v Prvniech Mojžiešových kniehách. Tu jest tak řečeno pekelnému hadu: „Nepřiezen učini mezi tebú a mezi ženú, tať ztroskotá hlavu tvú.“ Tu praví mistr Fulbertus biskup: „Co jest hlavu hadovu, totiž diáblovu, ztroskotati?“ Jediné jeho veliké moci vítězsky se obrániti a jeho pokušení silně ostati. Protož tieže li kto, byla li kdy která z ženského národa, ješto by byla to tak svietězenie učinila? Nikda nenalézána ve všem Starém zákoně až do těch časuov, v něžto Maria, Matka Boží, na svět se narodila. Ješto z nebes na zemi Boha svú pokorú přitáhla, jehožto mocí mocně proti diáblu svítězivši, jehožto hlavu ztroskotala, a tak všem hříšným obránce dána. To jest ten keř horúcí, Mojžiešovi zevený, jenž hoře neshoříše. Takež tato dievka, Duchem svatým zažená, vší milosti plna bieše, v své svatosti veždy hořiec, svú milostí všecky hříšné těšiec. Ta milost, v niež se trojieše, neb svú duši beze všeho hřiecha chováše, bližnieho jako se, ale Boha nade vše milováše. Toť jest zlaté vědro, v němžto manna, chléb nebeský, schován bieše. Takež tato dievka osudie přezlaté bieše, ješto
