v pravé ruce zlatý kříž nesl. Zatiem Maxencius tajně kázal na mostě podvrtle činiti, aby césař, tady jeda, u vodu vpadl. Ale Buoh tomu nechtěl. Když césař k mostu s svými lidmi táhnieše, tehda Maxencius, v té pilnosti podvrtluov zapomenuv, na most vzehnav, u vodu vpadl a inhed utonul. A césaře Konstantina vešken lid za milostivého hospodu sobě přijal.
A potom po některých časiech se pokřtil a mnohá utěšenie ot Boha mieval. A potom matku svú do Jeruzaléma, aby svatý kříž nalezla, poslal. A když svatá Elena do Jeruzaléma mocně přijela, všecky židovské mudrce k sobě sezvati kázala. Toho se židé velmi lekli, mezi sebú řekli: „Co tiem královna miení, že nás jest k sobě pozvala?“ K nimžto jeden mezi nimi, jménem Judas, vece: „Já vědě, že je na to přijela, aby na nás zvěděla, kde jest zchováno to dřevo, na němžto Ježíš pněl. A protož, razi vám, abyšte nepronesli. Pakli toho neučiníte a jí to dřevo dáte, zajisté to vězte, že našeho stavu viera potupena bude, neb jest to dávno ten múdrý Zacheus mému otci Simonovi pověděl. A otec muoj mra mně zevil a řka: ‚Pomni, synu milý, pomni na to, že kdyžť bude Ježíšuov kříž hledán a vydán, viec potom lid židovský kralovati nebude, ale ti, ješto se ukřižovanému modlé, neb jest on Syn Boha živého.‘ Tehda já sem řekl k otci svému: ‚Když sú jeho otcové naši Syna Božieho znali, pročež jsú jej ukřižovali?‘ K tomu mně otec odpovědě to: ‚Buoh vie, že sem v téj radě nebyl, ale často sem jim pravdu mluvil. Avšak sú oni jej ukřižovali, an pak třetí den z mrtvých vstav, zevně před svejmi učedlníky na nebesa vstúpil. A protož, synu milý, pomni na to, aby jeho učedlníkóm nikda nic protivného neučinil.‘“ Tehda židé Judě řekli: „My sme nikda toho neslýchali, ale bude liť na tobě královna tázati, neprav jí ani jí prones.“ A když se všickni židovští mudrci před královnu postavili, otázala jich, kde by dřevo svatého kříže bylo. Tehda oni jí všichni jedniem hlasem odpověděchu
