pozvučel hlas pozdravenie tvého v moji uši, poradovalo se děťátko radostivě v mém břichu.“
Tu praví Maximinus biskup: „Ó, přesčastné i duostojné tuto dvú matkú utkánie. Aj toť, všemohúcieho Boha matka navštěvuje matky svého věrného sluhy, svatého Jana. Ó, přeblažené milé matky, tú dvú přesvatú dieťátkú pěstúně, netáhlesta se uzřevše přitúliti, až to děťátko, svatý Jan, ještě jsa v mateřině břichu zavřien, Spasiteli svému promluvením vítanie dáti nemoha, ale duchem proročským poradovav jemu se poklonil.“ Tu také praví svatý Bernhart: „Nenie to div, že se pohnuv poradoval ten mládenček v mateřině břichu, tak se blíž přiblíživ k svému Spasiteli v tu dobu, když se milé matce, Maria a svatá Alžběta, přitúléšta.“ Toť je ten sv. Jan, jemužto se svatá Trojice v jednu hodinu zevila, Buoh Otec v hlasu, Syn Boží v člověčství a Duch svatý v holubie tváři. Totě ten svatý Jan, křtitel Boží, jehožto matka Božie narozenie, jakožto svatý Bernart praví, v domu sv. Alžběty dočekavši, najprvé to děťátko z země zdvihši, služebnú pokorú povivši, svaté Alžbětě přidala. Neb tak praví svatý Bernart: „Ne za málo sobě to kto počítej, by Matka Božie svaté Alžbětě něčím neposlúžila, když jest tak dlúho v jejiem domu bydleti ráčila.“
Totě ten svatý Jan, ješto křest najprvé počel a potom svú rukú s velikú pokorú Jezu Krista křtil, jeho narozenie dnes slavíme. O němž praví svatý Augustin v jednom kázaní a řka: „Vizme, bratřie milá, tak svatého, tak Bohem obdarovaného člověka. Přišel k nebi, než země dotekl. Prvé přijal Duch Boží než duch člověčí. Prvé přijal Božie dary než svého života údy. Prvé Bohu než sobě počal živ býti a nadto viece prvé jemu Buoh živ byl než on sobě. Ó, předivný posle Boží, že prvé žádáš, než se narodil, o příštie Jezu Kristově volati. Ó, přežádný vévodo, prvé než jsi svým tělem vládl, až jsi žádostivým duchem před svým stál králem, prvé s se chvátil duchovnieho
