siré duše, odkad jsi přišel, kterým jsi činem v mé srdce vstúpil? Na tom všemi smysly hryzlím, neb sem tebe tu neviděl, neslyšel, nepokusil, nepočil, nedotekl, jediným srdcem sem tě přesladce při sobě učil, když s mým srdcem mocně pohnul a mně vše zlé skutky brzce ostudil, mé duši rozkošné trýzně po sobě ostavil, v němžto se mé tělesenstvie dřieve těšieše, v tom sobě již srdce mé mrzkost činí. Tu sem tvú převysokú moc poznal, kterak svú milost ke všem hřéšným milostivě neseš, od sebe daleko hřiechem vzdálené brzce k sobě navracuješ.
Druhým činem Duch svatý vidomě světu se ukazuje. Najprvé v holubie tváři, jakž to píše svatý Lukáš evanjelista na křtu Jezu Kristovu. Druhé pod podobenstvím světlého oblaka na hoře Tábor, tu, kdežto se v slavné tváři třem apoštolóm ukázal, jakožto píše svatý Matěj evanjelista. Třetie se ukázal v dešení, když vdechl na apoštoly a řka: „Přijměte Ducha svatého,“ jakožto píše svatý Jan evanjelista. Čtvrté [u]text doplněný editorem podobenstvie ohňovém. Páté v uohňových jazyciech. V těch tak divných svatého Ducha ukazovánie pod tak rozličnými tvářmi, jakž to praví svatý otec Lev papež, kterakž jsú koli tváři obecný lidskýma očima [obezřeny]text doplněný editorem[67]doplněno podle Pasionálu kališnického, však jest tu Duch svatý v jednoství nevěděn, ale byl tu jednostojsky svú slavnú milostí, dávaje se světu znáti skrze těch rozličných tváří podobenstvie. Nebo jakež holúbek jest pokorný, takež Duch svatý z pyšných pokorné činí. Jakež oblak zemi svú vláhú obvlažuje, takež Duch svatý tvrdá srdce k žízni svatých skutkuov připravuje, jakež vdešenie brzo svuoj běh dokoná, takež Duch svatý brzské nad hříšným smilovánie učiní. V uohnivém se také podobenství a v jazyciech ohňových ukázal, skrze to dávaje světu rozuměti, že Duch svatý k náboženství zažéhá a svým svatým učením rozličně múdře svatému umění učí. Jakožto
