[197v]číslo strany rukopisuBožiem novým činem, nikda v světě neslýchaným, schrání v svém živótku muže, totiž Syna Božieho jediného, k němuž důstojně přihotována. Toť jest ta hvězda přestkvúcí, o niež prorok Balaam prořekl a řka: „Vzende světlá[ean]světlá] ſwitla hvězda světu z Jákob národa.“ Ta se hvězda tehdy zevila, když se narodila slavná děvice Maria. Maria znamenává se morská hvězda, plavajícím přes moře v noci cestu ukazuje. Takež milá Maria všecky hřiešné přez nebezpečné tohoto světa moře jdúcé k břehu nebeského královstvie přivodí. O tom praví Fulbertus biskup: „Na tu hvězdu sluší všem hleděti, kteříž nechtie blúditi, nebo ktož na ni hledie, větrem ješitné chvály, ani protivenstvím, ani kterým tohoto světa prospěšenstvím s pravé cesty zblúdí, ale bezpečně příde k břehu věčného odpočívanie.“ Tu také praví svatý Bernhart: „Ve všech potřebách, v núzi, v rozličném[eao]rozličném] nebezpecžnem[154]opraveno podle Pasionálu kališnického nebezpečenství[eap]nebezpečenství] rožyliczenſtwi[155]opraveno podle Pasionálu kališnického i ve všech příhodách Marije pros, Mariji nazývati pomni, nebo ktož se[eaq]se] ſie jí poručí a ji sobě spomocnicí má, nezablúdí, ani se kdy čeho báti bude.“ Protož, milá hvězdo mořská, Maria, Matko nebeská, na věky mezi ženami požehnaná[ear]požehnaná] požehna, pro tvé svaté narozenie tobě vešken svět chválu vzdávají. Ten den tvého narozenie, dříve lidmi nevěděný, byl vždy v nebesiech slaven. Potom jednomu svatému otci zjeven, aby den tvého narozenie svaté církve přikázaním byl duostojně pamatován. V němžto předůstojného dne pamatování, ó, přemilostivá Matko Božie, nás, hřiešných, nezapomínej[eas]nezapomínej] nežapominey, učijete všickni tvú svatú pomoc, kteřížkolivěk slaví tvé svaté narozenie, abychom vskůře tvú svatú prosbú přišli k nebeské radosti, k nepřestalé chvále, k věčnému životu, tu, kdežto z[eat]z] ž svým milým synem přebýváš, jenžto tě nade vše stvořenie královnú učinil na věky věkóm. Amen. Jenž se jest stalo před Božím narozením šestnádctého léta.
O svatém Adrianu
Svatý Adrianus
