odpověděchu a řkúce: „Nic o tom nevieme.“ Z toho se královna rozhněvavši, kázala je všecky žéci. Jehožto se oni užasše, vydali Judu z sebe a řkúce: „Královno, tento člověk, ctného muže proroka syn jest, ten o tom něco věděti muož.“ To královna uslyševši, všech jiných nechavši, k němu řekla: „Vol sobě anebo život, anebo smrt. Ukaž mi, kde svatý kříž leží.“ K niežto Juda vece: „Kterak já o tom co věděti mohu? A já sem se byl nenarodil a již jest tomu dvě stě let minulo, jakž jest to dřevo skryto.“ K němužto královna vece: „Toť Jezu Kristovi slibuji, nepovieš li mi pravdy, káži tě hladem umořiti.“ A to řekši, kázala jej v jednu hlubokú jámu uvrci a tu jej hladem mořiti. A když se pro veliký hlad poznati chtěl, z jámy jej vytáhli. Tehda Juda poklek na svú kolenú, Bohu se pomodlil a inhed se to miesto, v němžto svatý kříž byl, zamútilo a vyšla vóně předivně krásná, tak že Judas tomu se divě, u veliké radosti chodě, rukama plesaje a řka: „Zajisté, Jezu Kriste, ty jsi Spasitel všeho světa.“ A v tu hodinu Judas, podpásav se poče udatně kopati, hlubokú jámu vykopav, tři kříže nalezl a vzem před královnu nésti kázal.
Tehda, který by byl Spasiteluov kříž, když rozeznati nemohli, jeruzalémský biskup na jednu nemocnú ženu když první i druhý kříž položil, ano nic nepomohlo, třetí kříž na ni položil, inhed zdráva vstala a Bohu poděkovala. A také praví svatý Ambrož, že svatý kříž poznán jest po té dčtě, ješto byla nad Spasitelem Pilátovým kázaním přibita. Na niežto bylo psáno: Ježíš Nazaretský, král židovský. A v tu dobu, když svatý kříž Judas zdvíháše, tehda diábel v povětří volal a řka: „Ó, Juda, co s učinil! Již to vizi, co sem dřieve byl duší získal, to již ztratiti muši. Avšak tobě to darmo nenie, vždyť se toho dočekaji, žeť se nad tebú pomstím. Vzbúřím proti tobě krále jiného, jenžto
