letech.“ K tomu anděl odpovědě: „Jáť sem Gabriel, ještoť stojím před Hospodinem, a poslán sem, abych s tebú mluvil a to tobě zvěstoval. Aj toť, budeš mlčedliv, ani mluviti moci nebudeš, až do toho dne, jehož se to dokoná.“ Jakž to by řekl anděl: „Proto, že s nevěřil mému poselství, toť znamenie tobě, že mluviti moci nebudeš až do toho dietěte narozenie.“ V tu hodinu stáše lid před chrámem, diviec se, proč tak dlúho z chrámu Zacharias nevýde. A když z chrámu vynide, nemože k nim promluviti. Potom poznachu, že jest některaké viděnie viděl v chrámě, a on jim o tom také ponukl, znamenie dáváše.
Odtad se domuov vráti. A v těch dnech Alžběta, jeho hospodyně, počela, schodivši svuoj čas i porodila svatého Jana, křtitele Božieho. To uslyševše súsedé i přételé jeho, že jest Hospodin svú milost s svatú Alžbětú učinil, radováchu se s ní tomu. A když se sebrachu osmý den na obřezovánie dietěte podlé zákona Starého, nazýváchu to dietě přételé jménem otce jeho, Zacharias. K tomu matka jeho odpovědě: „Nikterakž to nebude, ale budeť jmě jemu Jan.“ K tomu přételé řekli: „Nižádného v tvém národě nenie, by byl tiem jménem nazván.“ I počechu otci kývati, kterak by chtěl tomu dietěti vzdieti. Pokynuv, aby jemu dali ku psaní přípravu, i napsal a řka: „Jan jest jméno jeho.“ Podivichu se tomu všickni. V tu dobu otevřechu se usta Zachariášova i jazyk se jemu zprosti i poče mluviti jako dříve a chvále Hospodina.
V ta doby veliká hruoza poče obcházeti všecky súsedy jeho a po všech horách židovských vlastí pronášéchu se všecka slova i vše to, což se dějieše. I počechu všickni mysliti a řkúce v srdcích svých: „Kteraké toto dietě bude? Nebo ruka Božie bieše s ním.“ Tehda Zacharias, otec jeho, naplněn Ducha svatého, inhed prorokoval a řka: „Požehnaný Buoh Hospodin izrahelský, jenž jest navštievil i učinil vykúpenie lidu svého. V němžto znamenáme Čtenie přepovýšeně mnozstvie svatosti sv. Jana, křtitele Božieho, najprvé svatosti jeho svědečstvie dává Otec, Syn, svatý Duch.
