Mt18,18 Věrně pravím vám, které koli věci sviežete na zemi, budúť svázány i na nebi. A kteréž koli věci rozviežete na zemi, budúť rozvázány i na nebi. Mt18,19 Opět pravím vám, že když dva z vás svolíta se na zemi o všeliké věci, za kterúž byšte koli prosili, stane se vám votce mého, jenž v nebesiech jest. Mt18,20 Neb kdež dva anebo třie zberú se ve jméno mé, tu sem uprostřed nich.“
Mt18,21 Tehdy přistúpiv Petr k němu, řekl jest: „Kolikrát shřeší bratr mój proti mně, a odpustím jemu? Až li do sedmkrát?“ Mt18,22 Die jemu Ježíš: „Nepravím tobě do sedmkrát, ale až do sedmdesáte sedmkrát. Mt18,23 Protož podobno jest královstvie nebeské člověku králi, kterýž chtěl počet položiti s sluhami svými. Mt18,24 A když poče počet klásti, dodán jest jemu jeden, jenž bieše dlužen deset tisíc hřiven. Mt18,25 A když neměl, odkud by navrátil, kázal ho pán jeho prodati i ženu jeho i syny jeho i všecky věci, kteréž mějieše, a navrátiti. Mt18,26 A pad sluha ten, prosieše ho řka: Trpělivost měj nade mnú, pane, a všecky věci navrátím tobě. Mt18,27 A smilovav se pán nad sluhú tiem, propustil jest jeho a dluh odpustil jemu. Mt18,28 Ale vyšed sluha ten, nalezl jest jednoho z spolusluh svých, jenž bieše jemu dlužen sto peněz, a drže hrdlováše ho řka: Navrať, cos dlužen. Mt18,29 A pad spolusluha jeho, prosieše ho řka: Trpědlivost měj nade mnú, a všecky věci navrátím tobě. Mt18,30 Ale on nechtěl, ale odšel a vsadil ho do žaláře, dokudž by nenavrátil dluhu. Mt18,31 A vidúce spolusluhy jeho, které věci se dějiechu, smútili sú se velmi i přišli a vypravovali pánu svému všecky věci, kteréž se biechu staly. Mt18,32 Tehdy zavolal ho pán jeho a řekl jemu: Sluho, zlosynu, vešken dluh odpustil sem tobě, nebs prosil mne, Mt18,33 všaks tehdy i ty měl se smilovali nad spolusluhú tvým, jako i já nad tebú smiloval sem se. Mt18,34 A rozhněvav se pán jeho, dal jest ho katóm, dokudž by nenavrátil všeho dluhu. Mt18,35 Tak i otec mój nebeský učiní vám, neodpustí li jeden každý bratru svému z srdcí vašich.“
XIX.
Mt19,1 I stalo se jest, když dokona Ježíš řeči tyto, bral se jest od Galilee a přišel do krajin židovských za Jordán. Mt19,2 I šli sú za ním zástupové mnozí a uzdravil je. Mt19,3 I přistúpili sú k němu zákonníci, pokúšejíce jeho a řkúce: „Slušie li člověku pustiti ženu svú pro kterú kolivěk příčinu?“ Mt19,4 Jenž odpověděv vece jim: „Nečtli ste, že ktož jest od počátka učinil muže a ženu, učinil jest je?“ A řkl jest: Mt19,5 „Proto opustí člověk otce i mateř a bude se přídržeti ženy své i budeta dva v těle jednom. A tak již nejsta dva, ale jedno tělo. Mt19,6 Protož což jest buoh spojil, člověk nerozlučuj.“ Mt19,7 Řkú jemu: „Což tehdy Mojžieš přikázal dáti kniežky zápudné a pustiti.“ Mt19,8 I vece jim: „Že Mojžieš pro tvrdost srdce vašeho přepustil jest vám pustiti ženy vaše. Ale od počátka nebylo jest tak. Mt19,9 Ale pravi vám, že ktož koli pustí ženu svú, jedné krom z příčiny smilstva, a jinú pojme, cizoloží. A ktož puštěnú pojme, cizoloží.“ Mt19,10 Řkú jemu učedlníci jeho: „Jest li ta příčina člověku s ženú, neslušie se pojímati.“ Mt19,11 Kterýžto řekl: „Ne všickni přijímají slova tohoto, ale kterýmž dáno jest. Mt19,12 Neb sú panici, kteří sú se z břicha mateřina tak urodili, a jsú panici, ješto sú od lidí učiněni, a sú panici, kteříž sú sami panictvie zvolili pro královstvie nebeské. Ktož muož přijieti, přijmi.“
Mt19,13 Tehdy obětovali sú jemu dietky, aby ruce jim vzkládal a modlil se. Ale učedlníci tresktáchu je. Mt19,14 Tehda Ježíš vece: „Nechte dietek a nebraňte jim jíti ke mně,
