hlavy, a těmi škodie. Ap9,20 A jiní lidé, kteříž nejsú zbiti těmi ranami, aniž sú pokánie činili z skutkóv rukóv svých, aby se neklaněli ďáblóm a podobiznám zlatým a střiebrným a měděným a kamenným i dřevenným, ješto ani viděti mohú ani slyšeti ani choditi, Ap9,21 a nečili sú pokánie od svých vražd ani od svých trávenin ani od smilstva svého ani od krádežóv svých.
X.
Ap10,1 A viděl sem anděla jiného silného s nebe sstupujícieho, oděného oblakem a ducha na hlavě jeho a tvář jeho bieše jako slunce a nohy jeho slúp ohnivý Ap10,2 a mějíše v ruce své kniežky otevřené. I postavil nohu svú pravú na moři a levú na zemi Ap10,3 a zvolal hlasem velikým jako lev když řeve, a když odvolal, mluvili sú sedm hromóv hlasy své. Ap10,4 A běch píše, když sedm hromóv mluviechu hlasy své. I slyšal sem hlas s nebe řkúci: „Znamenaj to, což sú mluvili hromóv sedm, a neroď psáti.“ Ap10,5 A anděl, kteréhož sem viděl stojícieho na moři a na zemi, pozdvihl jest ruky své k nebi Ap10,6 a přisáhl skrze živého na věky věkóv, jenž stvořil nebe i ty věci, kteréž v něm sú, a zemi i ty věci, kteréž v nie sú, a moře i ty věci, kteréž v něm sú, že času nebude viece. Ap10,7 Ale ve dnech hlasu sedmého anděla, když počne trúbú trúbiti, dokona se tajemstvie božie, jakož jest zvěstoval skrze sluhy své proroky. Ap10,8 I slyšal sem opět hlas s nebe mluvíci se mnú a řkúci: „Jdi a vezmi kniežky otevřené z ruky anděla, ješto stojí na moři a na zemi.“ Ap10,9 I odjidech k andělu, řka jemu, aby mi dal kniežky. I řekl mi: „Vezmi kniehy a sněz je, a učinieť hořkost v břiše tvém, ale v ustech tvých bude sladko jako stred.“ Ap10,10 I vzal sem knihy z ruky anděla a snědl sem je, i bieše v ustech mých jako stred sladko. A když sem snědl je, hořek jest byl břich mój. Ap10,11 I die mi: „Musíš opět prorokovati národóm a jazykóm a lidem i králóm mnohým.“
XI.
Ap11,1 A dáno mi jest stblo podobné prutu a řečeno mi jest: „Vstaň a změř chrám boží a oltář i ty, ješto se v něm klanějí. Ap11,2 Ale sienci, kteráž jest před chrámem, vyvrz ven a neměř jie, neb dána jest pohanóm a město svaté tlačiti budú dva a čtyrydceti měsiecóv. Ap11,3 A dám dvěma svědkoma mýma a prorokovati budú dnóv tisíc svě stě a čtyřidceti, oblečeni súc v pytle. Ap11,4 Titoť sú dvě olivě a dva sviecny svietíce před obličejem božím pána všie země stojiece. A bude li kto chtieti jim uškoditi, oheň vynde z úst jich a zžéře nepřátely jich. Ap11,5 A bude li je kto chtieti uraziti, tak musí on zabit býti. Ap11,6 Tiť mají moc zavřieti nebe, aby nedštilo ve dnech proroctvie jich, a moc mají nad vodami obrátiti je v krev a bíti zemi všelikú ranú, kolikrát budú chtieti. Ap11,7 A když dokonají svědectvie své, šelma, kteráž vystupuje z propasti, učiní proti nim boj a přemóž je a zabie Ap11,8 a těla jich ležeti budú na ulicech města velikého, jenž slove duchovně Sodoma a Ejipt, kdež i pán jich ukřižován jest. Ap11,9 I uzřie z pokolení a lidí a jazykóv i z národuov jich těla za tři dni a za puol a těl jich nedopustie vložiti do hrobóv. Ap11,10 A přebyvatelé zemští radovati se budú nad nimi a veseliti a dary vespolek sobě budú posielati, neb tato dva proroky mučili sú je, ty, jenž přebýváchu na zemi. Ap11,11 A po třech dnech a puol duch života od boha vjide v ně, i vstali sú na své nohy a strach veliký připadl na ně, ktož sú je viděli, Ap11,12 i uslyšechu hlas veliký řkúci jim: „Vstupte sem!“ I vstúpili sú do nebe v oblace a vidiechu je nepřátelé jich. Ap11,13 A v tu hodinu stalo se země třesenie veliké a desátá částka města padla jest
