a dvě rybě“ Mc6,39 I přikáza jim, aby siesti kázali všem podlé tovarystva na zeleném seně, Mc6,40 i sedli sú v rozdělení po stu a po padesáti. Mc6,41 A vzem pět chlebuov a dvě rybě, vzhléd k nebi, dobrořečil jest a lámal chleby a dal učedlníkóm svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil všem. Mc6,42 I jedli sú a nasyceni sú, Mc6,43 a zdvihli ostatky zlomkuov dvanáct košuov i z ryb. Mc6,44 A biechu, kteříž sú jedli, pět tisícuov mužuov.
Mc6,45 A ihned přinutka učedlníky své, aby vsedli na lodí, a předešli jej přes moře k Betsaidě, až by rozpustil lid on. Mc6,46 A když je rozpustil, odšel jest na horu modliti se. Mc6,47 A když by večer, bieše lodie uprostřed moře, a on sám na zemi. Mc6,48 A vida jie, usilujíce v plavení, neb bieše vietr protivný jim. A při čtvrtém bdění nočniem přijide k nim, chodě na moři, a chtieše je pominúti. Mc6,49 Ale oni, jakž uzřiechu jeho, an chodí na moři, mněli sú, by byla obluda, i zvolali sú, Mc6,50 neb všickni jej vidiechu a zarmútili sú se. A ihned mluvil jest s nimi a řekl jim: „Doúfajte, jáť sem, neroďte se báti.“ Mc6,51 I vstúpil jest k nim na lodí, i přesta vietr, a tiem viece s strachem diviechu se. Mc6,52 Neb nerozoměli biechu o chlebiech, bieše zajisté srdce jich oslepené. Mc6,53 A když se převezechu, přišli sú do země Genezaret a přistavili lodí k břehu. Mc6,54 A když sú vyšli z lodie, ihned poznali sú jeho. Mc6,55 A přeběhše všecku krajinu tu, počechu na ložích ty, kteří se zle mějiechu, nositi, kdež uslyšechu ho býti. Mc6,56 A kamž koli vycházieše do městeček neb do vsí aneb do měst, na ulicéch kladiechu nemocné a prosiechu, aby aspoň podolka rúcha jeho se dotýkali. A kteříž koli dotýkáchu se jeho, zdrávi býváchu.
VII.
Mc7,1 I sešli sú se k němu zákonníci a někteří z mistruov, přišedše od Jeruzaléma. Mc7,2 A když uzřiechu některé z učedlníkuov jeho obecnýma rukama, to jest neumytýma, jiesti chléb, haněli sú, Mc7,3 neb zákonníci i všickni Židé, leč často umyli by ruce, nejedie, držiec ustavenie starších. Mc7,4 A od trhu, leč se umyjí, nejedie. A jiné mnohé věci, kteréž sú jim ustaveny, zachovávati, umývanie řepic a věder a meděných věcí i mís. Mc7,5 I tázáchu ho mistři a zákonníci: „Proč učedlníci tvoji přestupují ustavenie starších, ale obecnýma rukama jedie chléb?“ Mc7,6 A on odpověděv, řekl jest jim: „Dobře jest prorokoval o vás Izaiáš pokrytcích, jakož psáno jest: Lid tento rty mě ctí, ale srdce jich daleko jest ode mne. Mc7,7 Ale nadarmo mě ctie, učiec učení a přikázanie lidská. Mc7,8 Neb opustivše přikázanie božie, držíte přikázanie lidská, umývanie věder a řepic, a jiné mnohé věci těm podobné činíte.“ Mc7,9 I pravieše jim: „Dobře rušíte přikázanie božie, abyšte ustavenie vaše zachovali. Mc7,10 Neb Mojžieš jest řekl: Cti otce tvého i matku tvú. A ktož by zlořečil otci a mateři, smrtí umři. Mc7,11 Ale vy diete: Die li člověk otci aneb mateři korban, jenž jest dar, kterýž koli jest ze mne, tobě prospěje, Mc7,12 a viec nedopustiete jeho ničehuož učiniti otci svému aneb mateři, Mc7,13 rušiece slovo božie skrze ustavenie vaše, kteréž ste ustavili. A mnohé věci takové podobné činíte.“
Mc7,14 A přivolav opět zástupu, pravieše jim: „Slyšte mě všickni a rozomějte, Mc7,15 nic nenie zevnitř člověka vcházeje
