na cestě biechu se mezi sebú hádali, kto by z nich byl větší. Mc9,34 A posadiv se, povola dvanácti a vece jim: „Chce li kto první býti mezi vámi, bude všech poslední a všech sluha.“ Mc9,35 A vzem dietě, postavi je uprostřed nich, kteréž když obje, vece jim: Mc9,36 „Ktož kolivěk jedno z takovýchto dietek přijme ve jméno mé, měť přijímá. A ktož koli mě přijímá, ne mě přijímá, ale toho, jenž mě poslal.“
Mc9,37 Odpovědě jemu Jan řka: „Mistře, viděli sme jednoho ve jméno tvé vymietajíce ďábelstvie, jenž nenásleduje nás, i bránili sme jemu.“ Mc9,38 Ale Ježíš vece: „Neroďte brániti jemu, neb nižádný nenie, jenž by činil moci ve jméno mé a mohl by brzo zle mluviti o mně. Mc9,39 Neb ktož nenie proti nám, z nás jest. Mc9,40 Ktož koli zajisté nápoj dá vám čieši vody ve jméno mé, že ste Kristovi, věrně pravím vám, neztratíť odplaty své.“
Mc9,41 „A pohorší li kto jednoho z těchto maličkých, ješto v mě věřie, dobré jest jemu. Viece, aby byl přivázán žrnov osličí k hrdlu a vpuštěn byl v moře. Mc9,42 A bude li tě horšiti ruka tvá, utni ji. Dobré jest tobě mdlému vjíti do života, než dvě ruce majíciemu jíti do pekla ohně neuhasitedlného, Mc9,43 kdežto črv jich neumierá a oheň jich nebývá uhašen. Mc9,44 A pakli noha tvá pohoršuje tebe, utni ji. Dobré jest tobě klécavému vjíti do života věčného, než dvě noze majíciemu puštěnu býti do pekla ohně neuhasitedlného, Mc9,45 kdežto črv jich neumierá a oheň jich nebývá uhašen. Mc9,46 Pakli oko tvé pohoršuje tebe, vylup je. Dobré jest tobě šilhavému do královstvie božieho jíti, než dvě oči majíciemu puštěnu býti do pekla ohně neuhasitedlného, Mc9,47 kdežto črv jich neumierá a oheň jich nebývá uhašen. Mc9,48 Všeliký zajisté ohněm bude pálen a všeliká obět bude osolena. Mc9,49 Dobrá jest suol. Pakli suol bude neslaná, čím ji ozdobíte? Mějte v sobě suol a pokoj mějte mezi sebú.“
[X. kapitola]text doplněný editorem
Mc10,1 A odtud vstav, přišel jest do krajin židovských za Jordán, i sejdú se opět zástupové k němu, a jakož mějieše obyčej, opět učieše je. Mc10,2 A přistúpivše zákonníci, tázáchu jeho: „Slušie li ženu pustiti?“, pokúšejíce jeho. Mc10,3 A on odpověděv, vece jim: „Co vám jest přikázal Mojžieš?“ Mc10,4 Kteřížto řekli sú: „Mojžieš přepustil jest kniežky zapuzenie napsati a pustiti.“ Mc10,5 Jimžto odpověděv Ježíš, vece: „K tvrdosti srdce vašeho napsal jest vám Mojžieš přikázanie toto: Mc10,6 Ale od počátka stvořenie samce a samici učinil je buoh.“ Mc10,7 A řekl: „Proto opustí člověk otce svého a matku a bude se přídržeti ženy své Mc10,8 i budeta dva v jednom těle. A tak již nejsta dva, ale jedno tělo. Mc10,9 Protož což buoh spojil, člověk nerozlučuj.“ Mc10,10 A v domu opět učedlníci tázáchu jeho o témž. Mc10,11 I řekl jim: „Kterýž koli pustí ženu svú a jinú pojme, cizoložstvie činí nad ní. Mc10,12 A opustí li žena muže svého a za jiného se vdá, cizoloží.“
Mc10,13 A obětováchu jemu maličké, aby se jich dotekl. Ale učedlníci porokováchu těm, ješto je obětováchu. Mc10,14 Kteréžto když uzře Ježíš, hněvivě přije i vece jim: „Nechte dietek jíti ke mně a nebraňte jim, neb takových jest královstvie božie. Mc10,15 Věrně pravím vám, ktož kolik nepřijme královstvie božieho jako děťátko, nevejde do něho.“ Mc10,16 A přituluje je a vzkládaje ruce na ně, dobrořečieše je.
Mc10,17 A když vyšel bieše na cestě, předběh jeden, klek na koleno před ním, prosieše jeho řka: „Mistře dobrý, co činiti budu, abych přijal život věčný?“ Mc10,18 A Ježíš řekl jemu: „Co mě pravíš dobrým?
