Hb8,4 Protož by byl na zemi, nebyl by kněz, poněvadž by byli, ješto by obětovali podlé zákona dary, Hb8,5 jenž příkladu a stienu nebeských věcí přisluhují, jakož odpověděno jest Mojžiešovi: „Viz“, vece, „aby všecky učinil podlé příkladu, kterýž tobě ukázán jest na hoře.“ Hb8,6 Ale nynie lepšie došel jest služby, čím i lepšieho svědectvie smírce jest, ješto v lepších zaslíbeních potvrzeno jest. Hb8,7 Neb když by prvnie od viny prázdno bylo, nebylo by zajisté třeba druhého miesta hledati. Hb8,8 Neb haněje je die: „Aj, dňové přijdú, die pán, a dokonám nad domem izrahelským i nad domem judským svědectvie nové, Hb8,9 ne podlé svědectvie, kteréž sem učinil otcóm jich v ten den, který sem popadl rukú jich, abych je vyvedl z země ejipské, ale i oni nezuostali sú v svědectví mém, a já zmeškal sem je, die pán. Hb8,10 Neb toto jest svědectvie, kteréž zpósobím domu izrahelskému po těch dnech, die pán. Dávaje zákony mé v mysli jich a v srdci jich napíši je. A budu jim v boha a oni budú mně v lid, Hb8,11 a nebude učiti jeden každý bližnieho svého a jeden každý bratra svého řka: Poznaj pána, neb všickni znáti budú mě od najmenšieho až do najvětšieho jich, Hb8,12 neb milostiv budu nepravosti jich a hřiechóv jich již nebudu pamatovati.“ Hb8,13 A tak mluvě o novém, zvetšalo jest prvnie, a to, což vetšie a stará se, blízko jest u zahynutie.
IX.
Hb9,1 Mělo jest zajisté i prvnie svědectvie spravedlnosti služby i svatinu světskú. Hb9,2 Neb stánek učiněn jest první, v němž biechu sviecnové a stuol a posvátní chlebové, ješto slove svatina. Hb9,3 Ale za oponú druhý stánek, ješto slove svatina svatých, Hb9,4 zlatú maje kadidlnici a archu svědectvie, obloženú se všech stran zlatem. V niež bieše zlaté vědro, maje v sobě mannu a prut Aronóv, ješto byl prokvetl, a dcky svědectvie, Hb9,5 nad nimižto biechu cherubínové slávy zastieňujíce stoličku, o kterýchžto všech nenie praviti potřebie nynie o každém zvláště, a když ty věci tak biechu složeny. Hb9,6 V první zajisté stánek vdycky vcháziechu kněžie, úřady obětí konajíce. Hb9,7 Ale v druhý jednú v rok sám biskup ne bez krve, kterúž by obětoval za svú a za lidskú neumělost. Hb9,8 A to se vyznamenávalo duchem svatým, že ještě nebyla zevena svatých cesta, neb ještě první stánek mějieše stánie, Hb9,9 kteréžto podobenstvie jest času nynějšieho. Podlé něhož darové a oběti obětují se, ješto nemohú podlé svědomie dokonalého učiniti služebníka toliko v pokrmiech a v nápojích Hb9,10 a v rozličném umývaní a v spravedlnostech tělesných až do času opravených uložení. Hb9,11 Ale Kristus, přístojící biskup budúcieho dobrého, v širší a dokonalejší stánek ne rukú udělaný, to jest ne tohoto stvořenie, Hb9,12 ani skrze krev kozlovú a býkovú, ale skrze vlastní krev všel jest jednú do svatého miesta, věčné vykúpenie nalez. Hb9,13 Neb poněvaž krev kozlová a býková a popel telice pokropený poskvrněné posvěcuje, Hb9,14 čím viece krev Kristova, jenž skrze ducha svatého samého se obětoval nepoškvrněného bohu, očistí svědomie naše od skutkuov mrtvých k slúžení bohu živému.
Hb9,15 A protož nového svědectvie smírce jest, aby smrt mezi to vstúpieci k vykúpení těch přestúpení, kteráž biechu pod prvním svědectvím, zaslíbenie přijali ti, jenž povoláni sú, věčného dědictvie. Hb9,16 Neb kdež poručenstvie jest potřebie, aby smrt mezi to vstúpila poručníka, Hb9,17 poručenstvie
