Ježíš: „Na súd já na tento svět přišel sem, aby ti, kdož nevidie, viděli, a ti, ktož vidie, aby slepí byli.“ J9,40 I uslyšechu to někteří z zákonníkuov, ješto biechu s ním, i řekli sú jemu: „Zdali i my slepí sme?“ J9,41 I vece jim Ježíš: „Byste slepí byli, hřiechu byste neměli. Ale nynie že pravíte vidíme, hřiech váš zuostává.“
X.
J10,1 „Věrně, věrně pravím vám, ktož nevchodí skrze dveře v ovčinec ovčí, ale vstupuje jinudy, ten zloděj jest a lotr. J10,2 Ale ktož vchodí skrze dveře, pastýř jest ovčí, J10,3 tomu vrátný odvierá a ovce hlas jeho slyšie, a vlastnie ovce volá ze jména a vyvodí je. J10,4 A když vlastnie ovce vypustí, před nimi jde a ovce ho následují, neb znají hlas jeho. J10,5 Ale cizieho nenásledují, ale utiekají od něho, neb neznají hlasu cizích.“ J10,6 To příslovie pověděl jim Ježíš, ale oni nerozuměli sú, co by mluvil jim. J10,7 Protož řekl jim opět Ježíš: „Věrně, věrně, pravi vám, já sem dveře ovec, J10,8 všickni, kolikž koli přišli sú zlodějie sú a lotři, ale nenásledovali sú jich ovce. J10,9 Já sem dveře, skrze ně ač kto vejde, spasen bude a vejde a vynde a pastvy nalezne. J10,10 Zloděj nepřicházie, jedné aby ukradl a mordoval a zatratil. Já sem přišel, aby život měli a hojnějé aby měli. J10,11 Já jsem pastýř dobrý, dobrý pastýř dává duši svú za ovce své, J10,12 ale nájemník, a ktož nenie pastýř, jehož nejsú ovce vlastnie, vidí vlka, an jde, i opustie ovce J10,13 a utieká, neb nájemník jest a nepříslušie k němu o ovcech. J10,14 Já jsem pastýř dobrý a znám ovce mé a znají mé mě. J10,15 Jakož zná mě otec a já poznávám otce a duši svú kladu za ovce své. J10,16 A jiné ovce má, které nejsú z tohoto ovčince, i ty musím přivésti, a hlas mój slyšeti budú, i bude jeden ovčinec a jeden pastýř. J10,17 Protož mě otec miluje, neb já kladu duši mú a opět vezmú ji. J10,18 Nižádný nebéře je ode mne, ale já kladu ji. Sám od sebe moc mám položiti ji a moc mám opět vzieti ji. To přikázanie vzal sem ot otce mého.“ J10,19 Rozdělenie opět stalo se jest mezi Židy pro řeči tyto. J10,20 Praviechu zajisté mnozí z nich: „Ďábelstvie má, a Blázni, co jeho poslúcháte?“ J10,21 Jiní praviechu tato slova: „Nejsú ďábelstvie majícieho, zdali ďábelstvie muož oči slepých otevřieti?“
J10,22 Stalo se jest také posvěcenie v Jeruzalémě a zima bieše, J10,23 i chodieše Ježíš v chrámě v senci Šalomúnově. J10,24 Tehda obklíčili sú ho Židé a praviechu jemu: „Dokud duše naše držíš? Jsi li ty Kristus, pověz nám zevně.“ J10,25 Odpověděl jim Ježíš: „Mluvím vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jméno otce mého, tiť svědectvie vydávají o mně, J10,26 ale vy nevěříte, neb nejste z ovec mých. J10,27 Ovce mé hlas mój slyšie a já znám je a následují mne J10,28 a já život věčný dávám jim, a nezahynú na věky a nevytrhne jich žádný z ruky mé. J10,29 Otec mój, což mi jest dal, většie jest všech a žádný nemuož vytrhnúti z ruky otce mého. J10,30 A já a otec jedno sme.“ J10,31 I zchopichu kamenie Židé, aby kamenovali jej. J10,32 Odpověděl jim Ježíš: „Mnohé skutky dobré ukázal sem vám z otce mého, pro který skutek z těch chcete mě kamenovati?“ J10,33 Odpověděchu jemu Židé: „Z dobrého skutku nekamenujem tebe, ale z rúhanie, a že ty člověk jsa činíš se bohem.“ J10,34 Odpověděl jim Ježíš: „Však psáno jest v zákoně vašem, že já sem řekl: Bohové ste. J10,35 Poněvaž ty nazval bohy, k nimž řeč božie stala se jest, a nemuož zrušeno býti písmo, J10,36 jehož jest otec
