zlého nenalézáme na tomto člověku. Což pak mluvil li jest jemu duch neb anděl?“ A23,10 A když veliké rozdvojenie bieše se stalo, boje se úředník, aby Pavel od nich nebyl rozsápán, kázal rytieřóm sstúpiti a vytrhnúti ho z prostředka jich a vésti na hrad. A23,11 Druhé pak noci stoje při něm pán, vece: „Buď ustavičen, neb jakožs svědčil o mně v Jeruzalémě, tak musíš i v Římě svědčiti.“
A23,12 A když byl den, sebráchu se někteří z Židóv a zaslíbili sú se řkúce, aby ani jedli, ani pili, dokudž by Pavla nezabili. A23,13 A bieše mužóv viec než čtyrydceti, kteříž to zapřiseženie biechu učinili. A23,14 Jenž přistúpichom k kniežatóm kněžským a starším a řekli sú: „Pod přísahú sme se zaslíbili ničehož nejiesti, dokudž bychom Pavla nezabili, A23,15 protož vy nynie známo učiňte úředníku s radú, ať ho vyvede k vám, jako byšte na něm nětco jistějšieho chtěli zvěděti, a my dřieve, než se přiblíží, hotovi sme zabiti jeho.“ A23,16 To když uslyše syn sestry Pavlovy, že chtě se jemu v stráži založiti, přišel jest a vjide na hrad a zvěstoval Pavlovi. A23,17 A povolav k sobě Pavel jednoho z setníkóv, vece: „Tohoto mládence přiveď k úředníku, neb jemu nětco pověděti.“ A23,18 Tehda on pojem jej, vedl jest k úředníku a řekl: „Pavel vězeň zavolav, prosil mne, abych tohoto mládence přivedl k tobě majícieho něco mluviti s tebú.“ A23,19 A chopiv úředník ruku jeho, odjide s ním súkromě i otáza ho řka: „Co jest, ješto mi máš pověděti?“ A23,20 A on řekl: „Židé mají tebe prositi, aby zajtra přivedl do rady, jako by něco jistějšieho na něm chtěl zvěděti. A23,21 Ale ty nevěř jim, nebť zálohu mají naň učiniti mužóv z nich viece než čtyrydceti, ješto sú se zapřisáhli nejiesti ani píti, dokudž by ho nezabili, a nynie hotovi sú čekajíc zaslíbenie tvého.
A23,22 Tehda úředník pustil mládence, přikázav jemu, aby žádnému nepravil, že by mu to oznámil. A23,23 A zavolav dvú setníkóv, řekl jest jim: „Připravte rytieřóv dvě stě, aby šli do Cezaree, a jezdcóv sedmdesáte a kopníkóv svě stě od třetie hodiny noci a hovada připravte, A23,24 abyšte vsadiece Pavla zdráva ho přivedli k Felixovi vladaři.“ A23,25 Neb se jest bál, aby nelapiec ho Židé nezabili a sám potom aby haněnie netrpěl. A23,26 Psal jest také jemu list v tato slova: Klaudius Lizias, najlepšiemu vladaři Felixovi pozdravenie. A23,27 Muže tohoto popadeného od Židóv a počínajícieho zabitu býti, od nich přispěv s zástupem mým, vytrhl sem poznav, že Římenín jest, A23,28 a chtě zvěděti vinu, kterú jemu dáváchu, přivedl sem do rady jich. A23,29 Jehož nalezl sem, ano naň žalují v pohádkách jich zákona, ale žádného nemajícieho hřiechu smrti hodného aneb vězenie. A23,30 A když mi bylo oznámeno o úkladiech, kteréž jemu byli připravili, poslal sem ho k sobě, přikázav žalobníkóm, aby pověděli, co by jim škodilo před tebú. A23,31 Tehda rytieři podlé toho, co jim bylo přikázáno, pojemše Pavla, vedli sú v noci do Antipatridem A23,32 a nazajtřie nechavše jezdcóv, aby s ním jeli, vrátili sú se na hrad. A23,33 Jenž když přijidechu do Cezaree a dali list vladaři, postavichu před ním i Pavla. A23,34 A když přečite list, otázal jest, z které by byl vlasti, a poznav, že Cilické, A23,35 vece: „Budu tě slyšeti, když žalobníci tvoji přijdú.“ A káza ho ostřéhati v radném domu Erodesově.
Čtrmecietmá
A24,1 Po pěti pak dnech sstúpil jest knieže kněžské Ananiáš s některými staršími a s jedniem Terkuliem řečníkem, jenž přistúpichu k vladaři proti Pavlovi. A24,2 A když povolán by Pavel, poče
