A21,18 Ale druhého dne všel jest s námi Pavel k Jakubovi, i sebrachu se všickni starší. A21,19 Jichžto když pozdravi, rozprávěl jest vše pořád, které jest věci učinil bóh mezi pohany skrze službu jeho. A21,20 Tehda oni uslyševše chválili sú boha a řekli jemu: „Vidíš, bratře, kolik tisícóv jest mezi Židy, ješto sú uvěřili bohu, a všickni milovníci sú zákona. A21,21 I slyšeli sú o tobě, že by učil od stúpenie od Mojžieše z těch Židóv, kteří sú mezi pohany, řka, že nemají obřezovati synóv svých ani podlé obyčeje zákona choditi. A21,22 Což tehdy jest? Zajisté musí se sjíti množstvie, neb uslyšie o tobě, žes přišel. A21,23 Protož toto učiň, coť tobě dieme. Jsú u nás mužie čtyřie, slib majíc na se. A21,24 Ty přijma posvěť se s nimi a vydaj se mezi ně, ať oholé hlavy své, i budú všickni věděti, že to, což sú slyšeli o tobě, křivé jest, ale že chodíš i ti ostřiehaje zákona. A21,25 A o těch, kteří sú uvěřili z pohanóv, my psali sme oznamujíc jim, aby se zdrželi od věcí modlám obětovaných a od udáveného a od krve i od smilstva.“
A21,26 Tehda Pavel přijem ty muže druhého dne, očištěn sa s nimi, všel jest do chrámu zvěstuje vyplněnie dnóv očištěnie, dokudž by za každého z nich obět nebyla obětována. A21,27 A když se sedm dní dokonalo, ti, kteříž z Azie biechu Židé, když uzřechu ho v chrámě, zbúřichu vešken lid proti němu a uvržechu naň ruce křičiece: A21,28 „Mužie izrahelští, pomozte! Tento jest člověk, jenž proti lidu a zákonu i městu tomuto všecky všudy učí, nadto i pohany uvedl do chrámu a poskvrnil svaté miesto toto.“ A21,29 Neb viděli sú Trifona Efezského s ním v městě, o němž domnieváchu se, že by ho Pavel uvedl do chrámu. A21,30 I zbúřilo se jest všecko město a stalo se veliké zběhnutie lidu. A popadše Pavla, táhli sú ho ven z chrámu a ihned zavřeny sú dveře. A21,31 A když hledáchu ho zabiti, zvěstováno jest zprávci zástupu, že se búří vešken Jeruzalém. A21,32 Kterýžto ihned pojem rytieře a setníky, běžal jest k nim. Jenž když uzřechu úředníka a rytieře, přestachu bíti Pavla. A21,33Tehda přistúpiv úředník, chopil jest jej a kázal svázati dvěma řetězoma a tázáše, kto byl aneb co by učinil, A21,34 a jiní jiné voláchu v zástupu. A když nic jistého nemože poznati pro hluk, kázal jej vésti na hrad. A21,35 A když přijide k stupňóm, přihodi se, že nesen bieše od rytieřóv pro násilé lidu, A21,36 neb jdieše za ním lidu množstvie volaje: „Drž jeho!“ A21,37 A když jej počechu uvoditi na hrad, die Pavel úředníku: „Slušie li mi něco promluviti k tobě?“ Jenž vece, umieš li řecky: A21,38 „Všaks ty Ejipský, ještos před těmito dny zbudil hluk a vyvedls na púšť čtyři tisíce mužóv padúchóv.“ A21,39 I vece k němu Pavel: „Já sem zajisté člověk, Žid z Tarsu cilického, ne neznámého města bydlitel. Ale prosím tebe, přepusť mi mluviti k lidu.“ A21,40 A když on přepustil, Pavel stoje na stupních, pokynu rukú k lidu. A když se stalo veliké mlčenie, promluvil jest k nim jazykem židovským řka:
XXII.
A22,1 „Mužie, bratřie a otcové, slyšte, který k vám nynie vydávám počet.“ A22,2 A když uslyšechu, že by jazykem židovským mluvil k nim, radše umlčechu. A22,3 I řekl jest: „Já sem muž, Žid rodem z Tarsu cilického, a zchován v tomto městě podlé noh Gamalielových, vyučen sa podlé pravdy otcovského zákona, horlivý milovník zákona, jako i vy všickni ste dnes. A22,4 Jenž sem se této cestě protivil až k smrti, svazuje a dávaje do žaláře muže i ženy, A22,5 jakož knieže kněžské svědectvie mi vydává i všickni větší rodem, od nichž i listy vzem, k bratřím do Damašku jidech, abych odtad přivedl svázané do Jeruzaléma, aby bylo nad nimi pomštěno. A22,6 I stalo se jest, když sem šel a přibližoval se k Damašku o poledni, brzce s nebe obklíčilo mě světlo veliké, A22,7 a pad na zemi, uslyšal sem hlas řkúcí mně: Šavle, Šavle, co mi se protivíš?
