všickni tehda cizoložní, a ne synové ste. Hb12,9 Potom zajisté otce těla našeho měli sme učitele a měli sme k nim poctivost. Hb12,10 Zdali nemnoho viece povolni budem otci duchóv a živi budem, a oni zajisté v času malých dnóv podlé své vuole učiechu nás. Ale tento k tomu, což jest užitečného, v přijímaní posvěcovánie jeho. Hb12,11 A každá zajisté kázen v nynějšiem času zdá se nebyti příčina radosti, ale žalosti. Ale po tomto času užitek přehojný zkušeným skrze ni navrátí spravedlnosti. Hb12,12 Protož opuštěné ruce a umdlená kolena vyzdvihněte Hb12,13 a kroky pravé čiňte nohami vašimi, aby někto kléceje nezblúdil, ale radějí uzdraven byl.
Hb12,14 Pokoje následujte se všemi a čisté mysli, bez niež žádný neuctí boha. Hb12,15 Snažně opatrujíce, aby žádný nevypadl z milosti božie, aby žádný kořen hořkosti zhuoru rosta nepřekazil a skrze ten poškvrněni byli by mnozí, Hb12,16 aby žádný smilník neb lakotník jako Ezav, jenž pro jednu krmi prodal prvorozenstvie své. Hb12,17 Vězte zajisté, že i potom, žádaje děditi požehnánie, odvržen jest, neb jest nenalezl miesta pokání, jakž koli se slzami hledal jeho. Hb12,18 Neb nepřistúpili ste k hmotnému a přistupitedlnému ohni a k vichru a mrákotě a k búři Hb12,19 a k zvuku trúby a k hlasu slov, kterýžto ti, ktož sú slyšeli, vymlúvali se, aby jim nebylo slovo, Hb12,20 neb nesnášiechu toho, což se pravieše: „A ač hovado dotkne se hory, i ukamenováno bude.“ Hb12,21 A tak hrozné bieše to, což se vidieše. Neb Mojžieš jest řekl: „Užasl sem se a třásl sem se.“ Hb12,22 Ale přistúpili ste k Sionu hoře a k městu boha živého, Jeruzalému nebeskému a k mnohých tisícuov andělóv navštěvovánie Hb12,23 a k cierkvi prvotních, jenž popsáni sú v nebesiech, a k súdci všech, bohu, a k duchu spravedlivých, dokonalých Hb12,24 a nového svědectvie smíra Ježíšovi a k pokropení krve, ješto lépe mluví nežli Abelova. Hb12,25 Vizte, abyšte neodpierali mluviecieho. Neb poněvaž oni neutekli sú odpierajíce tomu, kterýž na zemi mluvieše, mnoho viece my, jenž z nebe mluvícieho nám odvracujem, Hb12,26 jehožto hlas pohnul jest zemí tehdy, ale nynie zaslibuje řka: „Ještě jednú a já pohnu netoliko zemí, ale i nebem.“ Hb12,27 A že die „ještě jednú“, oznamuje hýbavých věcí přenesenie jakžto učiněných, aby ostaly ty, kteréž sú nehýbavé. Hb12,28 Protož královstvie nepohnuté přijmúce, máme milost, skrze nižto slúžili bychom, líbiece se bohu s bázní a s poctivostí, Hb12,29 neb bóh náš oheň spalující jest.
XIII.
Hb13,1 Láska bratrská ostaň mezi námi Hb13,2 a hospodářstvie neroďte zapomínati, neb skrze to někteří líbili sú se bohu, anděly v hospodu přijímáte. Hb13,3 Pomněte na vězně jako spoluvězňové a na ty, ješto pracují, jako i sami v těle přebývajíce. Hb13,4 Poctivé pojímanie mezi všemi a lože neposkvrněné, neb smilníky a cizoložníky súditi bude bóh. Hb13,5 Buďte mravové bez lakomstvie, majíc na tom dosti, což máte, neb on řekl jest: „Neopustím tebe ani ostanu“, Hb13,6 tak, abychom s doúfaním řekli: „Pán mi spomocník jest, nebudu se báti, co by mi učinil člověk.“ Hb13,7 Pomněte na vladaře vaše, jenž vám mluvili sú slovo božie, na jichžto patřiece východ obcovánie, následujte viery. Hb13,8 Ježíš Kristus včera i dnes on i na věky. Hb13,9 Učeními rozličnými a cizími neroďte odvedeni býti. Neb najlepšie věc jest milostí ustanoviti srdce, ne pokrmy, kteříž sú neprospěli chodícím v nich. Hb13,10 Máme oltář, z něhož jiesti nemají moci ti, jenž stánku těla posluhují. Hb13,11 Neb
