se budu chtieti, nebudu nemúdrý, neb pravdu poviem, ale skrovně, aby někto mne neměl nad to, což vidí na mně a slyší něco ze mne. 2 C12,7 A aby vysokost zevení nepozdvíhala mne, dán mi jest osten těla mého, anděl šatanuov, aby mě zášíjkoval. 2 C12,8 Protož třikrát sem prosil pána, aby odstúpil od mne, 2 C12,9 a řekl mi jest: „Dosti máš na mé milosti, neb cnost v nemoci se dokonává.“ Protož rád se chlubiti budu v nemocech mých, aby přebývala ve mně cnost Kristóv. 2 C12,10 Protož líbím se sobě v nemocech, v hanění, v nedostatciech, v protivenstvích, v úzkostech pro Krista, neb když nemáhán, tehdy sem mocen.
2 C12,11 Učiněn sem nemúdrý, vy ste mě přinutili. Ale já od vás měl sem chválen býti, neb nic méně neučinil sem od těch, ješto sú najvětší apoštolé. Avšak ač nic nejsem, 2 C12,12 však znamenie apoštolstvie mého učiněna sú nad vámi ve všie trpělivosti v diviech a v zázraciech i v mocech. 2 C12,13 Neb co jest, ješto ste méně měli, mimo jiné obce, jedné že sem já neobtiežil vás? Odpuste mi to bezprávie. 2 C12,14 Aj, toto třetie hotov sem přijíti k vám a nebudu těžek vám, neb nehledám, které věci vaše sú, ale vás. Aniž zajisté mají synové rodičóm pokladuov klásti, ale rodiči synóm. 2 C12,15 A já rád naložím a přenaložím sám se za duše vaše, kakž koli viece vás miluje, méně bych od vás milován byl. 2 C12,16 Ale buď to, i já sem vás neobtiežil, ale když sem byl opatrný, lstivě sem vás polapil. 2 C12,17 Zdali skrze některého z těch, kteréž sem poslal k vám, oklamal sem vás? 2 C12,18 Prosil sem Tita a poslal sem s ním bratra. Zdali Titus oklamal vás? Však týmž duchem chodili sme, však týmiž šlépějemi. 2 C12,19 Někdy ste mněli, bychom se vymlúvali před vámi? Před bohem v Kristu mluvíme a všecky věci, najmilejší, pro vaše vzdělánie. 2 C12,20 Neb bojím se, abych snad, když přijdu, ne jako chci, nalezl vás, a já nalezen byl od vás, jakýmž nechcete. Aby snad svárové závisti, zpurnosti, rozdělenie, utrhánie, sočenie, nadýmanie, nepřiezni nebyli mezi vámi, 2 C12,21 aby opět když přijdu, neponížil mne buoh u vás a plakal bych mnohých z těch, kteříž sú dřieve hřešili, a nečinili pokánie z nečistoty a z smilstvie a z nestydatosti, kterúž sú činili.
Kapitola XIII.
2 C13,1 Aj, již toto třetie přijdu k vám, v ústech dvú aneb tří svědkuov stane každé slovo. 2 C13,2 Neb předpověděl sem a předpoviedám jakožto při vás dvakrát a nynie krom vás těm, kteříž sú dřieve hřešili jiným všem, že přídú li opět, neodpustím. 2 C13,3 Zdali pokúšiete toho, jenž ve mně mluví Kristus, jenž i mezi vámi nenie nemocen, ale mocen jest v vás? 2 C13,4 Aby i ač ukřižován jest z nemoci, ale živ jest z moci božie v vás. Neb i my, ač nemocni sme v něm, ale živi sme z moci božie s ním pro vás. 2 C13,5 Vy sami sebe pokuste, jste li u vieře Kristově, vy sami zkuste. Zdali neznáte sami sebe, že Kristus Ježíš v vás jest? Jedné leč snad zavřeni ste. 2 C13,6 Ale naději se, že se poznáváte, že my nejsme zavrženi. 2 C13,7 A modlíme se bohu, abyste nic zlého nečinili, ne abychom my zkušení ukázali se, ale abyste vy, což dobrého jest, činili. A my abychom zavrženi byli, 2 C13,8 neb nemuožem ničehuož proti pravdě, ale pro pravdu. 2 C13,9 Radujem se zajisté, když mi nemocní sme, ale vy mocní ste, co se i modlíme za vaše dokonánie.
