přebývajícím v Židovstvu bratřím. A11,30 A to sú učinili, poslavše k starším skrze ruce Barnabáše a Šavla.
Kapitola XII.
A12,1 Toho pak času poslal jest Erodes král moc, aby trápil některé zboru. A12,2 I zabil jest Jakuba, bratra Janova mečem. A12,3 A vida, že by se líbilo Židóm, umienil jest, aby jal i Petra, a biechu dňové přesniční. A12,4 Jehož když bieše jal, vsadil jest do žaláře, dav čtyróm rytieřóm k ostřiehaní, chtě po Velice noci vyvésti ho lidu. A12,5 A Petr zajisté chován bieše v žaláři, ale modlitva dějieše se bez přestánie od zboru k bohu za něho. A12,6 A když ho měl vyvésti Erodes, v tu noc bieše Petr spě mezi dvěma rytieřoma, a strážní přede dveřmi ostřieháchu žaláře. A12,7 A aj, anděl páně stál jest při něm a světlo zasvietilo se v přiebytku žaláře. A udeřiv v bok Petra, zbudil ho řka: „Vstaň rychle.“ I spadli sú okovové s rukú jeho. A12,8 I řekl anděl k němu: „Opaš se a vzuj nohavice své.“ I učinil jest tak i vece jemu: „Oblec se v rúcho své a poď za mnú.“ A12,9 A vyšed jdieše za ním a nevěřieše, že by byla pravda, co se dějieše skrze anděla, a když mnějieše, že by viděnie viďal. A12,10 Prošedše první i druhú stráž, přijidechu k bráně železné, ješto do města vede, kteráž ihned otevřela se jim. A vyšedše prošli sú jednú ulicí, a ihned anděl odjide od něho. A12,11 Tehda Petr navrátiv se k sobě, řekl jest: „Nynie viem zajisté, že poslal pán anděla svého a vyzprostil mě z ruky Erodesovy a ze všeho očekávanie lidu židovského.“ A12,12 A uznamenav přijide k domu Marije, matky Janovy, jenž příjmie mějieše Marek, kdež biechu mnozí sebráni modléce se. A12,13 A když potluče u dveří vrátných, vyběže děvečka, aby ohledala jménem Rode. A12,14 A když poznala hlas Petróv, pro radost neotevřela dveří, ale vběhši zvěstovala jim, že by Petr stál přede dveřmi. A12,15 Tehdy oni vecechu k nie: „Zabýváš se?“ Ale ona potvrzováše, že tak jest. A oni praviechu: „Anděl jeho jest.“ A12,16 Ale Petr trváše tluka. A když otevřechu dveře, uzřeli sú ho a s strachem diviechu se. A12,17 A pokynuv rukú na ně, aby mlčeli, vypravil jest, kterak by ho pán vyvedl z žaláře, řekl jest: „Také zvěstujte Jakubovi a bratřím tyto věci.“ A vyšed jdieše na jiné miesto.
A12,18 A když byl den, bieše búře nemalá mezi rytieři, co by se stalo, o Petrovi. A12,19 A Erodes, když pohleda ho, a nenaleze, zeptav se od strážných, káza je přivésti, a sstúpiv od Židovstva do Cezarie, přebýval jest tu. A12,20 Ale hněváše se na Tyrské a Sidonské. A oni jednomyslně přijidechu k němu, a poradivše se s Blastem, jenž bieše nad komorú královú, žádáchu pokoje, protože krmiechu se vlasti jich od něho. A12,21 A ustanovivše sobě den k tomu Erodes, oblečen sa v královské rúcho, sedl jest na súdě a poče k nim okráslenú řečí mluviti velmi. A12,22 A lid prokřikováše, že by hlas boží byl, a ne člověčí. A12,23 A ihned ranil ho anděl páně, protože nedal cti bohu, a sežrán sa od črvóv, umřel jest. A12,24 Ale slovo božie rostieše a rozmnožováše se, A12,25 Barnabáš pak a Šavel vrátili sú se do Jeruzaléma vyplnivše službu, přijemše Jana, jenž mějieše příjmie Marek.
Kapitola XIII.
A13,1 I biechu v zboru, kterýž bieše v Antiochí, proroci a učitelé, mezi nimiž biechu Barnabáš a Šimon, jenž slovieše Črný, a Lucius Tyrenenský a Manaen, jenž bieše Erodesa čtvrtáka spoluzchovanec, a Šavel. A13,2 A když posluhováchu pánu a postiechu se, řekl jest duch svatý: „Odlučte mi Barnabáše a Šavla k tomu úřadu, k kterémuž sem je přijal.“ A13,3 Tehda postiece se a modléce se, vzloživše na ně ruce, pustili sú je. A13,4 A oni
