i řekl: „Rozomieš li, co čteš?“ A8,31 A on vece: „A kterak mohu rozoměti, leč mi kto ukáže?“ I prosil jest Filipa, aby vstúpil a seděl s ním na voze. A8,32 A miesto písma, kteréž čtieše, toto jest bylo: Jako ovce k zabití veden jest a jako beránek před tiem, jenž ho střiže, bez hlasu, tak neotevřel úst svých. A8,33 V pokoře súdu jeho zdvižen jest. Rozenie jeho kto vypraví? Neb zdvižen bude z země život jeho. A8,34 A odpověděv komorník k Filipovi, řekl jest: „Prosím tebe, o kom prorok die toto, o sobě li, čili o kom o jiném?“ A8,35 A otevřev Filip usta svá a počna od toho písma, zvěstoval jemu Ježíše. A8,36 A když sú jeli po cestě, přijedechu k jedné vodě, i vece komorník: „Aj, voda, kto brání, abych nebyl pokřtěn?“ A8,37 Vece Filip: „Věříš li z celého srdce, slušieť.“ A odpověděv vece: „Věřím božieho syna býti Ježíše Krista.“ A8,38 I kázal státi vozu a sstúpila sta oba do vody, Filip i komorník, a pokřtil jej. A8,39 A když vystúpichu z vody, duch páně pochopil Filipa, a viec neviděl jeho komorník, i jedieše po cestě své raduje se. A8,40 Ale Filip nalezen jest v Azopu a chodě zvěstoval jest čtenie všem městóm, až i přišel do Cezařie.
IX.
A9,1 Ale Šavel ještě dychtě hrózami a bitím na učedlníky páně, přistúpil jest k kniežeti kněžskému, A9,2 a uprosil u něho listy do Damašku do školy, aby nalezli by některé této cesty mužie a ženy, svázané přivedl do Jeruzaléma. A9,3 A když cestu činieše, přihodilo se jest, že přibližováše se k Damašku a ihned obklíčilo jej světlo s nebe. A9,4 A pad na zemi, uslyšal jest hlas s nebe řkúcí jemu: „Šavle, Šavle, co mi se protivíš?“ A9,5 Jenž vece: „Kto jsi, pane?“ A on: „Já jsem Ježíš, jemuž ty se protivíš. Tvrdo jest tobě proti ostnu zpiečiti se.“ A9,6 A třasa sa a s strachem divě se, řekl jest: „Pane, co mi kážeš činiti?“ A pán k němu: „Vstaň a vejdi do města a bude tobě pověděno, co by měl činiti.“ A9,7 Ale mužie ti, kteříž biechu s ním stáchu, jsúc zstrašeni, slyšiece zajisté hlas, ale žádného nevidúce. A9,8 Tehda vstav Šavel s země a otevřev oči, nic nevidieše. Ale oni mezi rukama ho táhnúce, uvedli sú do Damašku, A9,9 i bieše tam tři dni a tři noci, nevida ani jeda ani pije. A9,10 A bieše jeden učedlník jménem Ananiáš i řekl k němu u vidění pán: „Ananiáši!“ A on vece: „Aj, já, pane.“ A9,11 A pán k němu: „Vstaň a jdi do ulice, jenž slove Pravá, a hledaj v domu Judově Šavla jménem Tarsenského, neb aj, modlíť se.“ A9,12 I viďal muže Ananiáše jménem vcházejícieho a vzkládajícieho naň ruce, aby zrak přijal. A9,13 Ale odpověděv Ananiáš: „Pane, slyšel sem od mnohých o muži tomto, kterak mnoho zlého svatým tvým učinil v Jeruzalémě, A9,14 a ten má moc od kniežat kněžských svázati všecky, jenž vzývají jméno tvé.“ A9,15 I řekl pán k němu: „Jdi, neb súd vyvolenie jest mi tento, aby nesl jméno mé před pohany a před krále i před syny izrahelskými, A9,16 já zajisté ukáži jemu, kterak by mnohé věci on měl trpěti pro jméno mé.“ A9,17 I odšel Ananiáš a všel do domu, a vkládaje jemu ruce, řekl: „Šavle, bratře, pán Ježíš poslal mě, jenž ukázal se tobě na cestě, kterúžs šel, aby prozřel a naplněn byl ducha svatého.“ A9,18 A ihned padly sú od očí jeho jako lupiny i přijal jest zrak. A vstav pokřtil se jest. A9,19 A když přijal pokrm, posílil se jest i byl s učedlníky, kteříž biechu v Damašku, za několik dnóv. A9,20 A ihned všed do školy, kázáše Ježíše, že tento jest syn boží. A9,21 I s strachem diviechu se všickni, ktož jej slyšiechu, a praviechu: „Však tento jest, jenž vybíjieše v Jeruzalémě ty, jenž vzývají jméno toto, a sám k témuž jest přišel, aby je vedl svázané k kniežatóm kněžským.“ A9,22 Ale Šavel viece posilováše se a hádaje se s Židy, kteříž biechu v Damašku, potvrzuje, že tento jest Kristus.
A9,23 A když se naplnilo mnoho dňóv, radu
