ruku svú, Ap14,10 tenť píti bude z vína hněvu božieho, kteréž jest smiešeno s vínem v kalichu hněvu jeho, a mučen bude ohněm a sírú před obličejem andělóv svatých a před obličejem beránka Ap14,11 a dým muk jeho vzejde na věky věkóv aniž mají odpočinutie ve dne i v noci, ktož sú se klaněli šelmě a obrazu jejiemu, a příme li kto znamenie ména jejieho. Ap14,12 Zde jest trpělivost svatých, kteříž ostřiehají přikázaní božích a viery Ježíšovy.“
Ap14,13 I slyšal sem hlas s nebe řkúci mně: „Piš: Blahoslavení mrtví, kteříž v pánu umierají. Potom již die duch, aby odpočívali od prací svých, neb skutkové jich jdú za nimi.“ Ap14,14 I viděl sem, a aj, oblak jasný a na oblaku sedícieho podobného synu člověka, majícieho na hlavě své korunu zlatú a v ruce své kosu ostrú. Ap14,15 A jiný anděl vyjide z chrámu, volaje hlasem velikým k sedíciemu na oblaku: „Pusť kosu svú a žni, neb jest přišla hodina, aby žato bylo, neb jest dozrála žen země.“ Ap14,16 I pusti ten, jenž sedieše na oblaku, kosu svú na zemi a požal jest zemi. Ap14,17 A jiný anděl vyjide z chrámu, jenž jest v nebi, maje i on kosu ostrú. Ap14,18 Jiný pak anděl vyjide z oltáře, jenž mějieše moc nad ohněm, i zvolal hlasem velikým k tomu, jenž mějieše kosu ostrú řka: „Pusť kosu svú ostrú a zbeř hrozny vinice zemské, neb sú již uzráli hroznové její.“ Ap14,19 I pusti anděl kosu svú na zemi a sebral vinici zemskú a vmetal do jezera velikého hněvu božieho, Ap14,20 i tlačeno jest jezero krom města. A vyjide krev z jezera až do uzd koňských za honóv tisíc a šest set.
XV.
Ap15,1 A viděl sem jiné znamenie na nebi veliké a divné: andělóv sedm majících sedm ran posledních, neb v těch skonal se hněv boží. Ap15,2 A viděl sem jako moře stklenné, smiešené s ohněm a ty, kteříž sú přemohli šelmu a obraz její a počet jména jejieho stojiece na moři stklenném, majíce húsličky božie Ap15,3 a zpievajíce piesničku Mojžieše, sluhy božieho, a piesničku beránkovu řkúce: „Velicí a divní sú skutkové tvoji, pane bože všemohúcí, spravedlivé a pravé sú cesty tvé, pane králi věkóv. Ap15,4 Kto nebude se báti tebe, pane, a velebiti bude jméno tvé? Neb ty sám si milostivý, neb všickni národové přijdú a klaněti se budú před obličejem tvým, neb súdové tvoji zevni sú.“ Ap15,5 A potom viděl sem, a aj, otevřen jest chrám stánku svědectvie na nebi. Ap15,6 I vyjide sedm andělóv z chrámu, majíce sedm ran, oblečeni kamenem čistým a světlým a přepásáni u prsí provázky zlatými. Ap15,7 A jedno ze čtyř zvieřat dalo sedmi andělóm sedm bání zahrdlitých, zlatých, plných hněvivosti boha živého na věky věkóv. Ap15,8 I naplněn jest chrám dýmu od velebnosti božie a od moci jeho a žádný nemohl vjíti do chrámu, dokudž by se neskonalo sedm ran sedmi andělóv.
XVI.
Ap16,1 A slyšal sem hlas veliký z chrámu řkúci sedmi andělóm: „Jděte a vylíte sedm bání hněvu božieho na zemi.“ Ap16,2 I odjide první anděl a vylil báni svú na zemi svú, i učiněna jest rána lítá a najhoršie na lidech, kteříž měli znamenie šelmino, i na těch, ktož sú se klaněli šelmě a obrazu jejiemu. Ap16,3 Druhý pak anděl vylil báni svú do moře, i učinila se krev jakžto mrtvého a všeliká duše živá umřela jest v moři. Ap16,4 A třetí anděl vylil báni svú na řeky a na studnice vod, i učiněna jest krev. Ap16,5 I slyšal sem anděla vod řkúcieho: „Spravedlivý si, pane, jenž si a jenžs byl svatý, jenžs tyto věci súdil, Ap16,6 neb krev svatých a prorokóv vylili sú a krev dals jim píti, jakož sú hodni.“ Ap16,7 I slyšal
