položil jej v hrob, kterýž bieše vytesal z skály, a přivalil kámen ke dveřóm hrobovým. Mc15,47 Ale Maria Mandelena a Maria Jozefa přehlédáchu, kde by byl položen.
Kapitola XVI.
Mc16,1 A když pominula sobota, Maria Mandelena a Maria Jakubova a Salomé kúpily sú drahých mastí, aby přijdúce pomazaly Ježíše. Mc16,2 A velmi ráno první den po sobotě, když již vyšlo slunce. Mc16,3 I praviechu vespolek: „Kto odvalí nám kámen od dveří hrobových?“ Mc16,4 A zhledše uzřely sú odvalený kámen, bieše zajisté veliký velmi. Mc16,5 A všedše do hrobu, uzřely sú mládence sedícieho na pravicech oděného rúchem bielým, i bály sú se. Mc16,6 Kterýžto die jim: „Neroďte se báti, Ježíše hledáte Nazaretského ukřižovaného, vstal jest, nenieť tuto, aj, miesto, kde sú byli položili jeho. Mc16,7 Ale jděte a povězte učedlníkóm jeho i Petrovi, žeť vás předejde do Galilee, tam jeho uzříte, jakož jest řekl vám.“ Mc16,8 A ony vyšedše, utekly sú od hrobu, neb je bieše napadl strach a hruoza, a žádnému sú ničehuož nepravily, neb se bojiechu.
Mc16,9 A vstav Ježíš, ráno první den po sobotě ukázal se najprvé Mariji Mandeléně, z niežto vyhnal bieše sedm ďábluov. Mc16,10 A ona šedši, zvěstovala těm, kteříž s ní biechu, lkajícím a plačícím. Mc16,11 A oni slyševše, že by živ byl a viděn byl od nie, nevěřili sú.
Mc16,12 Potom pak dvěma z nich chodícím ukázal se jest v jiné zpuosobě, jdúcím do vsi. Mc16,13 A ti šedše, zvěstovali sú jiným, a ani těm sú věřili. Mc16,14 Najposléz pak sedícím za stolem těm jedenácti ukázal se jest. A trestal nevěru jich a tvrdost srdce, neb těm, kteříž ho byli viděli, nevěřili sú. Mc16,15 I řekl jest jim: „Jdúce na vešken svět, kažte čtenie všemu stvoření. Mc16,16 Ktož uvěří a pokřtěn bude, spasen bude. Ale ktož neuvěří, bude zatracen. Mc16,17 A znamenie ty, ktož uvěřie, tato mieti budú: ve jméno mé ďábly vymietati budú, jazyky mluviti budú novými, Mc16,18 hady budú bráti a ač by co smrtonosného pili, nebude jim škoditi. Na nemocné ruce klásti budú a dobře se mieti budú.“
Mc16,19 A pán zajisté Ježíš, když jest odmluvil jim, vzat jest do nebe a sedí na pravici božie. Mc16,20 A oni šedše, kázali sú všudy. A pán jim pomáháše a řeči jich potvrzováše činěním divuov.
ProlPočíná se předmluva svatého Jeronýma ve čtenie svatého Lukáše
Lukáš rodem syrský z Antiochie, uměním lékař, učedlník apoštolský, potom Pavla následovav až do umučenie jeho, slúže bohu bez hřiechu byl jest, neb nižádné ženy nikdy neměl ani synuov. V sedmdesáti a ve čtyřech letech umřel jest v Bityní, ducha svatého plný. Kterýžto když již popsána biechu čtenie skrze Matúše zajisté v Židovstvu, a skrze Marka u Vlašiech, nabádaním ducha svatého, v achatských krajinách toto popsal jest čtenie, oznamuje napřed na počátce, že sú dřieve jiná popsána. Jemužto mimo ta jichžto řád zpuosoby čtenie požádá, ta najvětšie prosba toho diela byla jest, aby dělal najprvé Řekóm věřícím, všech proroctví příštieho v těle boha Krista oznámeno bylo člověčenstvie, aby ani židovských básní pozorujíce byli drženi samého zákona v žádosti, ani těmi kacierskými básněmi jsúce svedeni, vypadli.
Potom aby na počátku čtenie, Janovi předevzatému narozením, komu by se čtenie psalo a v čem jsa zvolen, psal by vysvědčuje v sobě, že sú vypleněna,
