byl Eber, jenž byl Sale, L3,36 jenž byl Kainan, jenž byl Arfaxat, jenž byl Sem, jenž byl Noe, jenž [byl]text doplněný editorem[93]byl] fuit lat. Lamiech, L3,37 jenž byl Matuz, ale jenž byl Enoch, jenž byl Iared, jenž byl Malaleel, jenž byl Kainan, L3,38 jenž byl Enos, jenž byl Set, jenž byl Adamuov, jenž byl boží.
IIII.
L4,1 Ježíš pak pln jsa ducha svatého, vrátil se jest od Jordána a puzen bieše od ducha na púšť L4,2 za čtyřidceti dní. A pokúšen bieše od ďábla a nic jest nejedl v těch dnech. A když sú se skonali ti dnové, zlačněl jest. L4,3 I řekl jemu ďábel: „Jsi li syn boží, řci, kameni tomuto archlebové budú?“ L4,4 I odpovědě jemu Ježíš: „Psánoť jest, že ne v samém chlebě živ jest člověk, ale v každém slovu božiem.“ L4,5 I vedl ho ďábel na horu vysokú velmi a ukázal jemu všecka královstvie okrslka země v času okamženie L4,6 a vece jemu: „Tobě dám moc tuto všicku i slávu jich, neb mně dána sú, a komu chci, dávám je. L4,7 Protož ty budeš li se klaněti přede mnú, bude tvé všecko.“ L4,8 A odpověděv Ježíš, řekl jest jemu: „Psáno jest pánu bohu tvému: Budeš se klaněti a jemu samému slúžiti.“ L4,9 I vede ho do Jeruzaléma a postavi jej na vrchu chrámu a die jemu: „Jsi li syn boží, pusť se odsud doluov. L4,10 Neb psáno jest, že andělóm svým přikázal o tobě, aby chovali tě, L4,11 a že na rukú ponesú tě, aby snad neurazil o kámen nohy své.“ L4,12 A odpověděv Ježíš, vece jemu: „Řečeno jest: Nebudeš pokúšeti pána boha tvého.“ L4,13 A když se dokonalo všecko pokušenie, ďábel odjide od něho až do času. L4,14 I vrátil se jest Ježíš v moci ducha do Galilee a pověst vyjide po všie krajině o něm. L4,15 A on učieše v školách jich a veleben bieše ode všech. L4,16 I přijide do Nazareta, kdež jest krmen, a všel podlé obyčeje v den sobotní do školy a vstal, aby četl. L4,17 I dány sú jemu kniehy Izaiáše proroka. A když otevře kniehy, naleze miesto, kdež bieše psáno: L4,18 „Duch páně nade mnú, protož pomazal mě jest kázati chudým, poslal mě uzdravovati skrúšené srdcem, L4,19 kázati jatým na propuštěnie a slepým viděnie, vypustiti zlámané na propuštěnie, kázati léto páně vzácné a deň odplacenie.“ L4,20 A když on zaklopi kniehy, vrátil jest sluze i sede. A všech očí v škole biechu patřiece naň. L4,21 I poče praviti k nim, že dnes naplnilo se jest písmo toto v uší vašich. L4,22 A všickni jemu svědectvie vydáváchu a diviechu se v sloviech milosti, kteráž pocháziechu z úst jeho. A praviechu: „Však tento jest syn Jozefuov.“ L4,23 I vece jim: „Ovšem, pravíte mi podobenstvie toto: Lékaři uzdrav se samého.“ I řekli sú: „Kterak mnohé slýchali sme účinky v Kafarnaum, učiň i zde u vlasti své.“ L4,24 I vece: „Věrně pravi vám, že nižádný prorok nenie vzácen u vlasti své. L4,25 V pravdě pravi vám: Mnohé vdovy biechu ve dnech Eliášových v Izraheli, když zavřieno bylo nebe tři léta a šest měsiecuov, když se bieše stal hlad veliký po všie zemi, L4,26 a k žádné z nich nebyl poslán Eliáš, jediné do Sarepty sidonské k ženě vdově. L4,27 A mnozí malomocní biechu v Izraeli za Elizea proroka, a žádný z nich nenie očištěn, jedno Naaman syrský. L4,28 I naplněni sú všickni v škole hněvu, ty věci slyšiece. L4,29 A vstali sú a vyvrhli ho ven z města a vedli jej až na vrch hory, na niežto město jich bieše vzděláno, aby ho doluov sstrčili. L4,30 Ale on jda, po prostředku jich jdieše, L4,31 i stúpil jest do Kafarnaum, města galilejského, a tu je učieše v soboty. L4,32 I diviechu se v učení jeho, neb bieše v moci řeč jeho. L4,33 A v škole bieše člověk, maje ďábelstvie nečisté, i zvola hlasem velikým L4,34 řka: „Nechaj, co nám a tobě, Ježíši Nazaretský, přišel si hubiti nás, viem tě, žes svatý boží.“ L4,35 I vzla jemu Ježíš řka: „Oněměj a vyjdi od něho.“ A když jej bieše povrhl
