a na hvězdách a na zemi dav lidu pro smiešenie zvuku morského vlnobitie, L21,26 že budú svadnúti lidé pro bázen a očakávanie těch věcí, kteréž přídú všemu světu, neb moci nebeské hýbati se budú. L21,27 A tehdy uzřie syna člověka jdúcieho v oblace s mocí velikú a s velebností. L21,28 A když ty věci počnú býti, vzhlédněte a pozdvihněte hlav vašich, neb se přiblíží vykúpenie vaše.“
L21,29 I řekl jest jim podobenstvie: „Vizte dřevo fíkové i všecka dřievie: L21,30 když již vydávají z sebe ovoce, viete, že blízko jest léto. L21,31 Tak i vy, když uzříte tyto věci, vězte, že blízko jest královstvie božie. L21,32 Věrně pravím vám, žeť nepomine pokolenie toto, až se všecky věci stanú. L21,33 Nebe i země pominú, ale slova má nepominú. L21,34 Ale pilni sebe buďte, aby snad nebyla obtiežena srdce vaše obžerstvím a opilstvím a péčí tohoto života, a přišel by na vás brzký ten den, L21,35 neb jako osidlo přijde na všecky, kteříž sedie na tváři všie země. L21,36 Protož bděte každý čas modléce se, abyšte hodni jměni byli utéci těch všech věcí, kteréž budúcie sú, a státi před synem člověka. L21,37 I bieše ve dne uče v chrámě, ale v noci vycházeje přebýváše na hoře, jenž slove Olivetská. L21,38 A vešken lid ráno přicházieše k němu do chrámu poslúchat jeho.
XXII.
L22,1 A přibližováše se den sváteční přesnic, jenž slove Velika noc. L22,2 I hledáchu kniežata a mistři, kterak by Ježíše zahubili, ale bojiechu se lidu. L22,3 I všel jest satanáš do Jidáše, jenž slove Škariotský, jednoho ze dvanácti. L22,4 I odšel a mluvil s kniežaty kněžskými a s mistry, kterak by ho zradil jim. L22,5 I zradovali se a slíbili jemu penieze dáti, L22,6 i slíbil jest. A hledáše přístupu podobného, aby ho zradil bez zástupu.
L22,7 I přijide den přesnic, v němžto potřebie bieše zabiti beránka. L22,8 I posla Petra a Jana řka: „Jdúce připravte nám beránka, abychom jedli.“ L22,9 A oni vecechu: „Kde chceš, ať připravíme?“ L22,10 I vece jim: „Aj, když vejdete do města, potkáť vás člověk, čbán vody nesa, jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde, L22,11 a děte hospodáři domu: Praví tobě mistr: Kde jest sien, kdežto bych beránka s učedlníky mými jedl? L22,12 A on vám ukáže večeřadlo veliké ostřené, a tu připravte.“ L22,13 A šedše nalezli sú, jakož řekl jim Ježíš, i připravili sú beránka. L22,14 A když byla hodina, sedl jest za stuol a dvanást apoštoluov s ním, L22,15 i vece jim: Žádostí žádal sem tohoto beránka jiesti s vámi prvé, nežli bych trpěl. L22,16 Neb pravím vám, že nebudu z toho jiesti, až se naplní v království božiem.“ L22,17 A vzem kalich, dieky učinil a řekl: „Vezměte a dělte mezi sebú. L22,18 Neb pravím vám, že nebudu píti z plodu vinného kořene, až i královstvie božie příde.“ L22,19 A vzem chléb, dieky učinil a lámal a dával jim řka: „Toť jest tělo mé, kteréž za vás zrazeno bude, to čiňte na mé spolupamatovánie.“ L22,20 Též i kalich, když jest večeřal, řka: „Tento jest kalich nového svědectvie v mé krvi, kteráž za vás vylita bude. L22,21 Ale však, aj, ruka zrazujícieho mě se mnú jest na stole. L22,22 A zajisté syn člověka, jakož uloženo jest, de, ale však běda člověku tomu, skrze kteréhož zrazen bude.“ L22,23 Ale oni počechu tázati mezi sebú, kto by z nich byl, ješto by to měl učiniti.
L22,24 Stal se jest také svár mezi nimi, kto by z nich zdál se býti větší. L22,25 I řekl jest jim: „Králové pohanští panují nad nimi, a ktož moc mají, úředníci slovú, L22,26 ale vy ne tak, ale kto větší jest mezi vámi, buď jako menší, a ktož předchuodce,
