Hb7,1 Ten zajisté Melchisedech, král Salem, kněz boha najvyšieho, jenž se potkal s Abrahamem, když se vracováše od pobitie králuov, a požehnal jemu, Hb7,2 jemuž i desátky všech věcí rozdělil. Abraham zajisté najprvé, jenž se vykládá „král spravedlnosti“, potom pak král Salem, ješto jest „král pokoje“, Hb7,3 bez otce, bez matek, bez pokolenie. Ani počátku dnóv, ani konce života maje, ale přirovnán jsa synu božiemu, zuostává kněz na věky. Hb7,4 Patřte zajisté, koliký jest tento, jemuž i desátky dal z najlepších věcí Abraham patriarcha. Hb7,5 A zajisté z synóv Levi kněžstvie přijímajíce přikázanie, mají desátky bráti od lidu podlé zákona, to jest od bratří svých, kakž koli i oni vyšli sú z bedr Abrahamových. Hb7,6 Ten pak, jehož pokolenie nenie počteno mezi nimi, desátky jest vzal od Abrahama, a toho, jenž zaslíbenie mějieše, požehnal Hb7,7 a beze všie odpornosti, což menšieho bývá požehnáno. Hb7,8 A zde zajisté umierající lidé desátky berú, ale tam svědčí, že živ jest. Hb7,9 A – aby tak bylo pověděno – skrze Abrahama a Levi, jenž jest desátky bral, také jest desátky dal. Hb7,10 Neb ještě v bedrách otcových bieše, když potkal ho Melchizedech.
Hb7,11 Protož bylo li jest dokonánie skrze kněžstvo levitské – neb lid pod ním přijal jest zákon –, co ještě potřebie bylo podlé řádu Melchizedechova jinému knězi vstáti a ne podlé řádu jmenovánu býti? Hb7,12 A poněvaž jest přenesenie kněžstva, potřebie jest, aby i zákona přenesenie bylo. Hb7,13 Neb o kom se tyto věci pravie, z jiného pokolenie jest, z něhož žádný při oltáři nebyl. Hb7,14 Zeveno jest zajisté, že z pokolenie Juda pošel jest pán náš, v kterémž pokolení nic o knězi Mojžieš nemluvil jest. Hb7,15 A ještě viece zevno jest, že podlé podobenstvie Melchizedechova vstane jiný kněz, Hb7,16 jenž ne podlé zákona tělesného přikázanie učiněn jest, ale podlé moci života neporušitedlného, Hb7,17 neb svědčí písmo: „Ty si kněz na věky podlé řádu Melchisedechova.“ Hb7,18 Protož zavrženie děje se prvnieho přikázanie pro nemoc jeho a neužitečnost, Hb7,19 neb nic k dokonalosti nepřivedl jest zákon, ale uvedenie lepšie naděje jest, skrze kterúžto přibližujem se k bohu. Hb7,20 A kterak veliké jest ne bez práva přísežného, jiní zajisté bez práva přísežného kněžie učiněni sú, Hb7,21 ale tento s právem s přísežným skrze toho, jenž řekl k němu: „Přisáhl jest pán a nebude mu toho žel, ty si kněz na věky podlé řádu Melchisedechova“, Hb7,22 tiem lepšieho svědectvie slíbitel učiněn jest Ježíš. Hb7,23 A jiní zajisté mnozí učiněni sú kněžie podlé zákona, protože smrtí bylo jim zabráněno zuostati. Hb7,24 Ale tento, protože na věky zuostává, věčné má kněžstvo. Hb7,25 Protož i na věky spasiti muož, přistupuje skrze samého se k bohu, vdycky živ sa k orodování za nás. Hb7,26 Neb slušieše, aby nám byl takový biskup svatý, nevinný, nepoškvrněný, odlúčený od hřiešníkuov a vyší nebes učiněný, Hb7,27 jenž nemá potřebie na každý den jako kněžie najprvé za své hřiechy oběti obětovati, potom za lidské, neb to učinil jest jednú, samého se obětovav. Hb7,28 Zákon zajisté lidi ustavuje kněžie nemoc majíce, ale řeč práva přísežného, kteráž po zákonu jest syna na věky dokonalého.
VIII.
Hb8,1 Kapitola pak na ty věci, kteréž se pravie. Takového máme biskupa, jenž přísedí na pravici stolice vysokosti v nebesiech, Hb8,2 svatých sluha a stánku pravého, kterýž jest udělal buoh, a ne člověk. Hb8,3 Neb každý biskup k obětování daruov a obětí ustaven bývá. Protož potřebie jest i tomuto mieti nětco, co by obětoval.
