dávno již nepřestává a zatracenie jich nedřieme, 2 P2,4 neb poněvaž bóh andělóm hřešícím neodpustil, ale provazy pekelnými do pekla sstrčené dal jest v mučenie, aby k súdu byli zachováni, 2 P2,5 a prvniemu světu neodpustil, ale sama osmého Noe, spravedlnosti ohlasitele ostřiehal, potopu světu nemilostivých uved, 2 P2,6 a města Sodomských a Gomorských v popel obrátiv, podvrácením jest potupil, příklad těch, kteříž nemilostivě chtie činiti, položiv, 2 P2,7 a spravedlivého Lota, utištěného od proklatých bezprávie a smilného obcovánie vysvobodil, 2 P2,8 neb pohleděním i slyšením spravedlivý bieše, u nich přebývaje, jenž den ote dne duši spravedlivú nešlechetnými skutky mútiechu.
2 P2,9 Znáť pán milostivé z pokušenie vysvoboditi, ale nešlechetné ke dni súdnému zachovati k mučení, 2 P2,10 ale viece ty, kteříž po tělu v žádostech nečistoty chodie a panstvie potupují, hrdiny jsúc, sobě se líbiec, rot neboje se uvoditi rúhavých, 2 P2,11 kdežto andělé silú i mocí jsúc větší, nenesú proti sobě súdu proklatého. 2 P2,12 Ale tito jako nerozomná hovada přirozenie u vězenie a v zatracenie v těch věcech, kterýchž nevědie rúhajíce se, v svém porušení zahynú 2 P2,13 přijmúce odplatu nespravedlnosti, žádosti tělesné, mnějíce rozkoši dennie, v zprznění a v poškvrně úzkosti rozmáhajíce se, v hodováních svých smilniece s vámi, 2 P2,14 oči majíc plné cizoložstva a nepřestávajícieho hřéchu, zklamávajíce duše neustavičné, srdce obvyklé v lakomství majíc, zlořečenstvie synové, 2 P2,15 opustivše cestu pravú, zblúdili sú následujíc cesty Balaama z Bozor, jenž mzdu nepravosti miloval, 2 P2,16 ale trestánie měl nemúdrosti své. Poddané nynie hovádko hlasem člověčím mluvie, zbránilo jest prorokovu nemúdrost. 2 P2,17 Tiť sú studnice bez vody a mlhy vichry obnášené, jimž mrákota temnosti se chová. 2 P2,18 Neb pýchu marnosti mluviece, klamají v žádostech těla smilstvie. Ti, ješto poznenáhlu obchodie, jenž v bludu obcujíce, 2 P2,19 svobodu jim slibujíc, jsúc sami sluhy porušenie, neb od koho kto přemožen jest, toho i sluha jest. 2 P2,20 Neb poněvadž liknujíc se poskvrněnie světa v poznání pána našeho a spasitele Jezukrista, v ně se opět vpletše přemoženi bývají, učiněny sú jim poslednie věci horšie prvních. 2 P2,21 Neb lépe bieše jim nepoznávati cesty spravedlnosti, než po poznání zpět se obrátiti od toho, kteréž jim dáno jest svatého přikázanie. 2 P2,22 Neb přihodi se jim zajisté ono pravé příslovie: Pes nevrácený k svému vývratu a svině obmytá v kaliště bláta.
Kapitola III.
2 P3,1 Tuto, aj, vám najmilejší, druhú píši epištolu, v nichž vaši zbuzuji v napomínaní čistú mysl, 2 P3,2 abyšte pamětlivi byli těch slov, kteráž sem předpověděl od svatých prorokóv a apoštolóv vašich, přikázaní pána a spasitele. 2 P3,3 Toto najprvé vědúce, že přijdú v najposlednějších dnech v oklamání posměvači, podlé vlastních žádostí chodiece 2 P3,4 a řkúce: „Kde jest zaslíbenie aneb příštie jeho? Neb jakž otcové zesnuli sú, všecky věci tak trvají od počátka stvořenie.“ 2 P3,5 Tajno zajisté jest jim chtiece, že nebesa biechu prvé i země z vody a skrze vodu ustavena božím slovem. 2 P3,6 Skrze něž ten tehdy svět zahynul vodú potopen. 2 P3,7 Ale nebesa, kteráž nynie sú, a země týmž slovem odložena sú ohni, schována ke dni súdnému k zatracení nemilostivých lidí. 2 P3,8 Ale jedno toto nebuď vás tajno najmilejší, že jeden den u pána jako tisíc let a tisíc let jako jeden den. 2 P3,9 Nemeškáť pán sliby, ale trpělivě činí pro vás nechtě, by kteří zahynuli, ale všickni ku pokání se navrátili. 2 P3,10 Ale přijdeť den páně
