táhnúce siet ryb. J21,9 Protož když vystúpichu na zemi, uzřeli sú uhlé položené a rybu svrchu vloženú a chléb. J21,10 Die jim Ježíš: „Přineste z ryb, které ste popadli nynie.“ J21,11 I vstúpil jest Šimon Petr a vytáhl siet na zemi plnú velikých ryb, sto padesát a tři. A když jich tak mnoho bylo, neroztrhla se siet. J21,12 Die jim Ježíš: „Poďte a obědujte.“ A žádný nesmějieše z stolečných tázati jeho: „Ty kto jsi?“, vědúce, že pán jest. J21,13 I přijide Ježíš a vza chléb a dáváše jim, i rybu též. J21,14 To již třetie zevil se Ježíš učedlníkóm svým, když vstal z mrtvých.
J21,15 A když sú odobědvali, die Šimonovi Petrovi Ježíš: „Šimone Januov, miluješ li mě viece těchto?“ Die jemu: „Ovšem, pane, ty vieš, žeť tě miluji.“ Die jemu: „Pas beránky mé.“ J21,16 Die jemu opět: „Šimone Januov, miluješ li mě?“ „Ovšem, pane, ty vieš, žeť miluji tě.“ Die jemu: „Pas beránky mé.“ J21,17 Die jemu třetie: „Šimone Januov, miluješ li mě?“ Zamútil se Petr, že řekl jemu třetie Miluješ li mě. Die jemu: „Pane, ty vieš všecky věci, ty vieš, žeť tě miluji.“ Die jemu: „Pas ovce mé. J21,18 Věrně, věrně pravi tobě, když byl mladší, opasoval si se sám a chodils, kdes chtěl. Ale když se sstaráš, ztiehneš ruce své a jiný tě opáše a povede, kam ty nechceš.“ J21,19 To jest řekl znamenaje, kterú by smrtí měl oslaviti boha. A když to povědě, die jemu: „Poď po mně.“ J21,20 Obrátiv se Petr, uzřel toho učedlníka, kteréhož milováše Ježíš, jdúcieho za sebú, jenž i odpočíval za večeří na prsech jeho, a řekl: „Pane, kto jest, jenž tě zradil?“ J21,21 Protož toho když uzře Petr, die Ježíšovi: „Pane, a tento pak co?“ J21,22 Die jemu Ježíš: „Tak ho chci nechati, až i přídu, co tobě do toho? Ty poď po mně.“ J21,23 I vyšla jest řeč tato mezi bratřie, že učedlník ten neumierá. A neřekl Ježíš, že neumierá, ale tak jeho chci nechati, až i přijdu, co tobě do toho?“
J21,24 Toť jest učedlník ten, jenž svědectvie vydává o těchto věcech a popsal toto a vieme, že pravé jest svědectvie jeho. J21,25 Ale sú i jiné mnohé věci, kteréž jest činil Ježíš a které by byly popsány všecky skrze, nemním, by tento svět mohl přijieti ty knihy, ješto by měly psány býti.
ProlPočíná se předmluva v Epištoly svatého Pavla k Římenínuom
Římští sú, ješto z Židuov i z pohanuov uvěřili sú. Ti svárem chtiechu na druhé se povýšiti. Neb Židé praviechu: „My sme lid boží, kterýž jest od počátka světa vyvolil buoh a choval, a my obřezáni z rodu Abrahamova z svatého pošli sme kmene a bieše toliko u Židuov znám buoh. A my z Ejipta divy božími a mocmi zproštěni, moře suchú přešli sme nohú, a když naše nepřátely přetěžké plovúcé vlny biechu obvinuly. Nám jest buoh mannu seslal s nebe na púšti a jako synóm nebeský pokrm dával. Nás ve dne i v noci v slúpě oblakovém a ohnivém předcházel, aby nám v bezcestí cestu ukázal. A tak abychom jiná dobroděnie podlé nás učiněná nesmierná zamlčeli, a my sami hodni sme byli zákon boží přijieti a hlas boha mluvícieho slyšeti a jeho vuoli poznati, v kterémžto zákoně slíben jest Kristus. K nimžto i on sám svědčil jest řka: Nepřišel sem, jedné k ovcem, které sú zahynuly, domu israhelského, když vás psy viece než lidi nazval.
Protož i dnes hodné jest, abyšte modly opustiece, jimž ste od počátka slúžili, s námi se srovnali.
