ani síla, R8,39 ani vysokost, ani hlubokost, ani které jiné stvořenie bude moci nás odlúčiti od lásky božie, kteráž jest v Kristu Ježíši, pánu našem.
IX.
R9,1 Pravdu pravi v Kristu Ježíši, nelhuť, když mi svědectvie vydává svědomie mé v duchu svatém. R9,2 Že zámutek mi veliký jest a ustavičná bolest srdci mému, R9,3 neb žádal sem já sám oddělen býti od Krista za bratřie mé, ješto sú příbuzní moji podlé těla, R9,4 jenž sú Izrahelitští, jichž vyvolenie jest synovské a sláva a svědectvie a zákona dánie a služebnost i slibové, R9,5 jichžto otcové sú, z nichžto Kristus podlé těla, jenž jest nade všecky věci buoh požehnaný na věky, amen. R9,6 Ale ne, že by vypadlo slovo božie. Neb ne všickni, kteříž z Izrahele, ti Izrahelští sú. R9,7 Ani kteříž siemě sú Abrahamovo, všickni synové sú Abrahamovi. Ale v Izákovi nazváno bude tobě siemě, R9,8 to jest ne ti, jenž synové těla, ti synové boží sú, ale kteříž synové sú zaslíbenie, domněni bývají v semeni. R9,9 Neb zaslíbenie slovo toto jest: Podlé času tohoto přijdu, a bude Sáře syn. R9,10 A netoliko ona, ale i Rebeka z jednoho snitie majíci dva syny z Izáka, otce našeho. R9,11 Neb když se ještě biechu nenarodili ani co učinili dobrého aneb zlého – aby podlé vyvolenie božieho zuostalo uloženie božie –, R9,12 ne z skutkuov, ale z povolánie, řečeno jest jie, že větší slúžiti bude menšiemu, R9,13 jakož psáno jest: Jákoba sem miloval, ale Ezaucha v nenávisti sem měl.
R9,14 Což tehdy dieme? Zdali nepravost jest u boha? Odstup to. R9,15 Neb Mojžiešovi die: Smiluji se, nad kýmž se smiluji, a milosrdenstvie učiním, komuž milostiv budu. R9,16 Protož nenie na tom, jenž chce, ani na tom, jenž běží, ale na bohu, jenž se smiluje. R9,17 Neb die písmo faraonovi, že na to sem tě zbudil, abych ukázal na tobě moc svú a aby zvěstováno bylo jméno mé po všie zemi. R9,18 Protož nad kým chce, smiluje se, a kohož chce, zatvrdí. R9,19 Ale dieš mi: Co se ještě tieže? Neb vuoli jeho kto se zprotivil? R9,20 Ó, člověče, ty kto si, aby odpověděl bohu? Zdali die hrnec tomu, jenž jej slepil: Pročs mě tak udělal? R9,21 Čili nemá moci hrnčieř nad hlínú z též hromádky udělati jiné zajisté osudie ke cti a jiné k potupě? R9,22 Co pak buoh, chtě ukázati hněv svuoj a známu učiniti moc svú, snesl jest v mnohé trpědlivosti osudie hněvu, připravené k zahynutí, R9,23 aby ukázal bohatstvie slávy své nad osudím milosrdenstvie, kteráž jest připravil k slávě, R9,24 jichž jest povolal netoliko z Židuov, ale také i z pohanuov, R9,25 jakož skrze Ozee die: Nazovu ne lid muoj lid muoj a ne milú mú milú mú a milosrdenstvie nedošlú milosrdenstvie došlú. R9,26 I bude: na miestě, kdež řečeno jest jim. Ne lid muoj vy, tu nazváni budú synové boha živého. R9,27 Izaiáš pak volá za Izrahele: Bude li počet synuov izrahelských jako piesek mořský, ostatkové spaseni budú, R9,28 neb slovo skonávajície a ukratcujície v pravosti. Neb slovo ukrácené učiní pán na zemi. R9,29 A jakož předpověděl Izaiáš: By byl pán zástupuov nepozuostavil nám semene, a jako Sodoma byli bychom učiněni a jako Gomora podobni bychom byli. R9,30 Což tehdy dieme? Že pohané, jenž nenásledováchu spravedlnosti, dosáhli sú spravedlnosti, a spravedlnosti, kteráž z viery jest. R9,31 Ale Izrahel, následuje zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti jest nedošel. R9,32 Proč? Neb ne z viery, ale jako z skutkuov, neb sú se urazili o kámen uraženie, R9,33 jakož psáno jest: Aj, položím na Sionu kámen uraženie a skálu pohoršenie a
