spravedlnost a nenáviděl si nepravosti, protož pomazal tebe buoh, bóh tvój, olejem utěšenie nad spolu účastníky tvé.“ Hb1,10 A: „Ty na počátku, pane, zemi založil si a diela rukú tvých sú nebesa. Hb1,11 Onyť zahynú, ale ty zuostaneš, a všickni jako rúcho zetlejí Hb1,12 a jako oděv změníš je a změněny budú, ale ty týž sám si, ale ta tvá nezahynú.“ Hb1,13 Ale k kterému jest kdy z andělóv řekl: „Seď na pravicech mých, dokovadž nepodložím nepřátel tvých podnož noh tvých?“ Hb1,14 Však všickni sú služební duchové v službu poslaní pro ty, kteříž dědictvie přijímají spasenie.
II.
Hb2,1 Protož hojnějé musíme zachovávati ty věci, kteréž sme slyšali, abychom se snad nepohnuli. Hb2,2 Neb poněvaž ta, kteráž skrze anděly pověděna jest řeč, učiněna jest pevná, a každé přestúpenie a neposlušenstvie vzalo jest spravedlivú pomstu mzdy, Hb2,3 kterak my utečem, když tak veliké zmeškánie spasenie. Kteréž když počátek přijalo vypravovánie skrze pána, od těch, kteříž sú slyšeli, nad námi potvrzeno jest, Hb2,4 skrze přikázanie božie divy a zázraky a rozličnými mocmi ducha svatého rozdávaními podlé vuole jeho. Hb2,5 Neb ne andělóm poddal buoh okrska země budúcieho, o němž mluvíme. Hb2,6 Ale svědčil jest v jednom městě některý řka: „Co jest člověk, že pamětliv sy na něho, aneb syn člověčí že navštěvuješ jej? Hb2,7 Pomenšils ho málo méně od anděluov, slavú a ctí korunovals jeho a ustavils jej nad diely rukú tvých, Hb2,8 všecky věci poddals pod nohy jeho.“ V tom zajisté, že všecky věci poddal jemu, nic jest nenechal nepoddaného jemu. Ale nynie ještě nevidíme, by všecky věci byly poddány jemu. Hb2,9 Ale toho, jenž málo méně než andělé pomenšen jest, vidíme Ježíše, pro utrpenie smrti slávu a cti korunovaného, aby milost božie za všecky zkusila smrti.
Hb2,10 Neb slušieše jemu, pro něhož všecky věci a skrze něho všecky věci, jenž mnohé syny v slávu přivedl, rozmnožitele spasenie jich skrze utrpenie dokonati. Hb2,11 Neb i ten, ktož posvěcuje, i ti, jenž posvěceni bývají, z jednoho všickni. Pro kterúžto příčinu nestydí se bratřími je nazývati: Hb2,12 „Zvěstovati budú jiného tvé bratřím mým, uprostřed zboru chváliti tě budu.“ Hb2,13 A opět: „Já budu úfaje v něho.“ A opět: „Aj, já a dietky mé, kteréž dal mi bóh.“ Hb2,14 Protož že dietky obcovaly sú tělu a krvi, a on též účastenstvie přijal s nimi, aby skrze smrt získal toho, jenž mějieše ciesarstvie smrti, to jest ďábla, Hb2,15 a vysvobodil ty, ješto pro bázen smrti přes vešken život přivázáni biechu k služebnosti. Hb2,16 Neb nikoli anděluov nespopadl, ale siemě Abrahamovo spopadl jest. Hb2,17 A protož měl ve všem bratřím podoben býti, aby milosrdný byl a věrný biskup k bohu, aby odpustil hřiechy lidské v tom zajisté. Hb2,18 V čem sám trpěl a pokúšen jest, mocen jest i těm, ješto bývají pokúšeni, spomoci.
III.
Hb3,1 Protož, bratřie svatí, povolánie nebeského účastni súc, znamenajte apoštola a biskupa vyznánie našeho, Jezukrista, Hb3,2 jenž věrný jest tomu, ktož jej učinil, jako i Mojžieš ve všem domu jeho. Hb3,3 Většie zajisté slávy tento nad Mojžieše hodný jmien jest, čím větší čest má nad duom ten, ktož jej udělal. Hb3,4 Neb každý duom dělán bývá od někoho, ale ktož všecky věci stvořil, bóh jest. Hb3,5 A Mojžieš zajisté věrný bieše ve všem domu jeho jako sluha na svědectvie těch věcí, kteréž měly pověděny
