anjely v bielém rúše sediece, jednoho u hlavy a druhého u noh, kdež položeno bieše tělo Ježíšovo. J20,13 Řkú jie oni: „Ženo, co pláčeš?“ Die jim: „Neb sú vzeli pána mého a neviem, kde sú položili jeho.“ J20,14 A když to povědě, obráti se za se a uzře Ježíše stojícieho, a nevědieše, že Ježíš jest. J20,15 Die jie Ježíš: „Ženo, co pláčeš, koho hledáš?“ A ona mnějíci, že by zahradník byl, die jemu: „Pane, vzal lis ty jeho? Pověz mi, kdes ho položil, a já jej vezmu.“ J20,16 Die jie Ježíš: „Maria!“ Obrátivši se ona, die jemu: „Raboni,“ ješto se vykládá Mistře. J20,17 Die jie Ježíš: „Neroď se mne dotýkati, neb sem ještě nevstúpil k otci mému. Ale di k bratřím mým a pověz jim: Vstupuji k otci mému k otci vašemu a k bohu mému a k bohu vašemu.“ J20,18 Přijide Maria Mandelena zvěstujíc učedlníkóm, že sem viděla pána, a toto mi jest poveděl.
J20,19 Protož když bieše večer ten den první po sobotě a dveře biechu zavřeny, kdežto učedlníci biechu shromážděni pro strach židovský, vjide Ježíš a stál uprostředce a řekl: „Pokoj vám!“ J20,20 A když to povědě, ukázal jim ruce i bok, protož radovali sú se učedlníci vidúce pána. J20,21 Tehda die jim: „Opět pokoj vám! Jakož poslal mě otec, i já posielám vás.“ J20,22 To když povědě, vdechl jest a řekl jim: „Přijměte ducha svatého, J20,23 kterýmž odpustíte hřiechy, odpúštějí se jim, a kterýmž zadržíte, zadrženi sú.“
J20,24 Ale Tomáš jeden ze dvanácti, jenž slove Pochybující, nebieše s nimi, když jest všel Ježíš. J20,25 Protož řekli sú jemu jiní učedlníci: „Viděli sme pána.“ Ale on řekl jim: „Jediné leč uzřím v rukú jeho bodenie hřebíkuov a včiním prst muoj v miesto hřebíkuov a vpustím ruku mú v bok jeho, neuvěřím.“ J20,26 A po osmi dnech opět biechu učedlníci jeho vnitř a Tomáš s nimi. Přijide Ježíš zavřenými dveřmi a stál uprostředce a řekl: „Pokoj vám!“ J20,27 Potom die Tomášovi: „Vnes prst svuoj sem a viz ruce mé a ztiehni ruku svú a vpusť v bok muoj, a neroď býti nevěřící, ale věrný.“ J20,28 Odpověděl Tomáš a řekl: „Pán muoj a buoh muoj!“ J20,29 I řekl jemu Ježíš: „Nebs viděl mě, uvěřil si, blahoslavení, ktož sú neviděli, a uvěřili.“ J20,30 A mnohé zajisté jiné divy činil jest Ježíš před obličejem učedlníkuov svých, kteréž nejsú popsány v knihách těchto. J20,31 Ale tyto věci popsány sú, abyste věřili, že Ježíš jest Kristus, syn boží, a abyšte věřiec život měli ve jméno jeho.
XXI.
J21,1 Potom zevil se jest opět Ježíš učedlníkóm svým u moře Tiberiadského, a zevil se je takto. J21,2 Biechu spolu Šimon Petr a Tomáš, jenž slove Didimus, a Natanael, jenž bieše od Kány galilejské, a synové Zebedeovi a jiná z učedlníkuov jeho dva. J21,3 Die jim Šimon Petr: „Jdu lovit ryb.“ Řkú jemu: „Pójdem i my s tebú.“ I šli sú a vstúpichu na lodí, a tu noc nic sú nepopadli. J21,4 A když bylo ráno, stál jest Ježíš na břehu, avšak učedlníci nepoznali sú, že Ježíš jest. J21,5 Die jim Ježíš: „Dietky, zdali krmičku máte?“ Odpověděchu jemu: „Nic.“ J21,6 Die jim: „Puste na pravici lodie siet a naleznete.“ Tehda pustili sú a již nemožiechu jie táhnúti pro množstvie ryb. J21,7 Tehda die učedlník ten, jehož milováše Ježíš, Petrovi: „Pán jest.“ Tehda Šimon Petr když uslyše, že pán jest, sukní podpásal se, neb bieše nahý, pustil se do moře. J21,8 Ale jiní učedlníci plavením přišli sú, neb nebiechu daleko od břehu, ale jako loket dvě stě,
