neměli moci, ale abychom sami se dali vám na příklad k následování nás. 2 Th3,10 Neb i když sme byli u vás, to zvěstovali sme vám, že ač kto nechce dělati, aby nejedl. 2 Th3,11 Neb sme slyšali některé mezi vámi chodiece nepokojně, nic nedělajíce, ale dvořsky činiece. 2 Th3,12 Těm pak, ktož takoví sú, přikazujem i prosíme v pánu Jezukristu, aby s upokojením dělajíce chléb svój jedli. 2 Th3,13 Ale i vy, bratřie, neroďte hynúti dobře činiece. 2 Th3,14 Pakli by kto neposlúchal slova našeho skrze list, toho znamenajte a nesměšujte se s ním, aby byl pohaněn, 2 Th3,15 a neroďte jako nepřietele mieti, ale trescete jako bratra 2 Th3,16 a on pán pokoje daj vám pokoj věčný na každém miestě. Pán se všemi vámi. 2 Th3,17 Pozdravenie mé rukú Pavlovú, ješto jest znamenie v každém listu, tak píši. 2 Th3,18 Milost pána našeho Jezukrista se všemi vámi, amen.
ProlPředmluva v První k Timoteovi
Timotea učí a zpravuje o ustavení biskupóv a jáhnóv i všie zprávy kostelnie, píše jemu z Říma města po Titikovi jáhnovi.
Prvnie kapitola
1 T1,1 Pavel apoštol, sluha Jezukristóv, podlé přikázanie boha, spasitele našeho, a Krista Ježíše, naději našie, 1 T1,2 [Timoteovi[257],]text doplněný editorem milému synu u vieře. Milost, milosrdenstvie a pokoj od boha otce a Krista Ježíše, pána našeho. 1 T1,3 Jakož sem prosil tebe, aby ostal v Efezu, když sem šel do Macedonie, aby přikázal některým, aby jinak neučili 1 T1,4 ani pilně poslúchali básní a roduov nejistých, ješto pohádky viece činie nežli vzdělánie božie, kteréž u vieře jest. 1 T1,5 Ale konec přikázanie jestiť láska z srdce čistého a z svědomie dobrého a z viery neomylné. 1 T1,6 Od kterýchžto věcí někteří poblúdivše, obrátili sú se v marnomluvenie, 1 T1,7 chtiece býti učitelé zákona, nerozomějíce ani co mluvie ani o čem potvrzují. 1 T1,8 Vieme zajisté, že dobrý jest zákon, ač kto jeho právě požívati bude 1 T1,9 vědúce to, že spravedlivému nenie zákon položen, ale nespravedlivým a nepoddaným a nemilostivým a hřiešníkóm těm, jenž ze zlosti hřešie, a poskvrněným hubitelóm otcuov a mater, vražedlníkóm 1 T1,10 a smilníkóm, samcoložníkóm těm, ješto přivykli jsme bíti, lhářóm a křivým přísežníkóm, a jest li co jiného, ješto se zdravému naučení protiví, 1 T1,11 kteréž jest podlé čtenie slávy blahoslaveného boha, jenž svěřeno jest mně. 1 T1,12 Dieky činím tomu, jenž mne posílil v Kristu Ježíši, pánu našem, že mě jest za věrného početl, postaviv v službě, 1 T1,13 jenž sem prvé byl rúhač a protivník a hánce, ale milosrdenstvie božieho došel sem, neb sem nevěda činil v nevěře. 1 T1,14 Ale nad to rozmohla se jest milost pána našeho s věrú, s milováním, kteréž jest v Kristu Ježíši. 1 T1,15 Věrná řeč a všie vzácnosti hodná, že Kristus Ježíš přišel na tento svět hřiešníky spaseny učiniti, z nichž první já jsem. 1 T1,16 Ale proto sem milosrdenstvie došel, aby na mně najprvé ukázal Ježíš Kristus všicku trpělivost k naučení těch, jenž uvěřiti mají v něho k životu věčnému. 1 T1,17 Králi pak věkóv nesmrtedlnému, nevídajíciemu, samému bohu čest a chvála na věky věkuov, amen. 1 T1,18 Toto přikázanie porúčiem tobě, synu Timotee, podlé předešlých v tobě proroctví, aby rytěřoval v nich dobré rytieřovánie, 1 T1,19 maje vieru a svědomie dobré, kteréž někteří zapudivše při vieře zahynuli sú, 1 T1,20 z nichž jest Imeneus a Alexander, kteréž sem dal šatanovi, aby se naučili nerúhati se bohu.
