kto jest, jenž tě udeřil?“ L22,65 A jiné mnohé věci rúhajíce se praviechu naň. L22,66 A když byl den, sjidechu se starší lidu a kniežata kněžská i mistři a vedechu ho do rady své L22,67 řkúce: „Ty li sy Kristus, pověz nám!“ I vece: „Poviem li vám, neuvěříte mi. L22,68 A pakli otieži, neodpoviete mi ani pustíte. L22,69 Ale z toho bude syn člověka sedě na pravici moci božie.“ L22,70 I vecechu všickni: „Ty si tehdy syn boží?“ Jenž vece: „Vy pravíte, že já jsem.“ L22,71 A oni řekli sú: „Což ještě žádáme svědectvie? Neb sami slyšeli sme z úst jeho.“
XXIII.
L23,1 A povsta všecko množstvie i vedechu ho ku Pilátovi. L23,2 A počechu naň žalovati řkúce: „Tohoto sme nalezli převracujícieho lid náš a rušícieho zákon a proroky a bránícieho dani dávati ciesaři a pravícieho se králem Kristem býti.“ L23,3 Tehdy Pilát otázal ho: „Ty li si král židovský?“ A on odpověděv vece: „Ty pravíš.“ L23,4 I vece Pilát kniežatóm kněžským a zástupóm: „Nic nenalézám viny na tomto člověku.“ L23,5 Ale oni voláchu řkúce: „Zbúřil jest lid uče po všem Židovstvu, počna od Galilee až sem.“ L23,6 Tehdy Pilát uslyšev Galilei, otázal, byl li by člověk galilejský. L23,7 A když pozna, že by z Erodesovy moci byl, odesla ho k Erodesovi, jenž i on v Jeruzalémě bieše v ty dny. L23,8 A Erodes uzřev Ježíše, radova se velmi, neb bieše žádaje od mnohého času viděti jeho, protože by slyšal mnohé věci o něm, a nadál se, že by některé znamenie viděl od něho. L23,9 I tázáše ho mnohými řečmi, ale on nic neodpoviedáše jemu. L23,10 Stáchu také kniežata kněžská a starší ustavičně žalujíce naň. L23,11 I pohrda jím Erodes i se vším svým zástupem. A posmieval se oblečenému v rúcho bielé a poslal ho zase ku Pilátovi. L23,12 A učiněni sú přietelé Erodes s Pilátem ten den, neb předtiem nepřietelé biechu vespolek.
L23,13 Tehda Pilát svolav kniežata kněžská a mistry i lid, L23,14 vece k nim: „Podali ste mi člověka tohoto jako odvracujícieho lid, a aj, já před vámi otazuje žádné viny nenalézám na tomto člověku, L23,15 ale ani Erodes. Neb odeslal sem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu. L23,16 Protož potresci jeho a pustím.“ L23,17 A obyčej mějieše pustiti jim jednoho vězně na den sváteční. L23,18 I zvolal jest spolu vešken zástup řka: „Vezmi tohoto a pusť nám Barrabáše“, L23,19 jenž bieše pro svádu některakú učiněnú v městě a vraždu vsazen do žaláře. L23,20 Tehdy opět Pilát mluvil k nim, chtě pustiti Ježíše, L23,21 ale voni voláchu řkúce: „Ukřižuj, ukřižuj jeho!“ L23,22 A on potřetie řekl k nim: „I co jest zlého učinil tento? Žádné viny smrti nenalézám na něm, protož potresci jeho a pustím“ L23,23 Ale oni voláchu hlasy velikými žádajíce, aby byl ukřižován, i rozmáháchu se hlasové jich. L23,24 Tehda Pilát přisúdil jest, aby se stala prosba jich. L23,25 I pustil jim toho, jenž pro vraždu a svádu vsazen byl do žaláře, kteréhož prosiechu, ale Ježíše dal jest jich vuoli.
L23,26 A když sú ho vedli, chopichu Šimona jednoho Cyrenenského jdúcieho ze vsi a vložili naň kříž, aby nesl za Ježíšem. L23,27 A jdieše za ním mnohý zástup lidí i žen, kteréž plakáchu a kvieléchu jeho. L23,28 A obrátiv se k nim Ježíš, řekl jest: „Dcery jeruzalémské, neroďte plakati na mě, ale samy na se plačte a na syny vaše. L23,29 Neb aj, přijdú dnové, v nichž řkú: Blahoslavené neplodné a břichové, ješto sú nerodily, a prsi, ješto sú nekrmily. L23,30 Tehdy počnú řéci horám: Padněte na nás, a pahrbkóm: Přikrýte nás! L23,31 Neb poněvaž na zeleném dřevě tyto věci činie, na suchém co bude? L23,32 A vedena biesta jiná dva zlosyny s ním, aby byla ukřižována.
L23,33 A když sú přišli
