jakž najspieš budu moci, pojedu. A25,5 Protož kteří mezi vámi mocní sú sstúpiece spolu, jest li který hřiech na muži, žalujte na něho.“ A25,6 A přebyv mezi nimi dní ne viece než osm aneb deset, sstúpil jest do Cezaree a druhého dne sedl jest na súdě a káza Pavla přivésti. A25,7 Kterýžto když bieše přiveden, ostúpichu ho ti, jenž do Jeruzaléma sstúpili sú Židé, mnohé a těžké viny proti němu líčiec, kterýchž nemožechu dovésti. A25,8 Když Pavel všem počet vydáváše, že ani proti zákonu židovskému, ani proti chrámu, ani proti ciesaři nic sem neshřešil. A25,9 Ale Festus chtě se slíbiti Židóm, odpověděv Pavlovi vece: „Chceš li do Jeruzaléma jíti a tam z těch věcí přede mnú práv býti?“ A25,10 I řekl jest Pavel: „K súdu ciesařovu stojím, kdežto mám býti súzen. Židóm sem uškodil, jakož ty lépe vieš. A25,11 Pakli sem uškodil aneb co hodného smrti učinil, neodpierám umřieti. A pakli z toho nic nenie, z čehož tito na mě žalují, žádný mne nemóž jim dáti, k ciesaři se odvolávám.“ A25,12 Tehda Festus pomluviv s radú, odpověděl: „K ciesaři si se odvolal, k ciesaři pójdeš.“
A25,13 A když dní několiko pominulo, Agrippa král a Bernice sstúpili sú do Cezaree k pozdravení Festa. A25,14 A když dní mnoho tu přebyli, Festus králi poče rozprávěti o Pavlovi řka: „Muž jeden ostaven jest od Filipa vězněm, A25,15 o něhož když sem byl v Jeruzalémě, přistúpili sú kniežata kněžská a starší židovští, žádajíce proti němu odsúzenie. A25,16 K nimiž sem odpověděl, že nenie Římanóm obyčej odsúditi koho prvé, leč ten, na něhož žalují, přítomně bude mieti žalobníky a vezme miesto k obraně, k obmytí vin, kteréž se proti němu líčie. A25,17 Protož když se sem sešli beze všeho prodlenie, druhého dne sedě na súdě, kázal sem přivésti muže. A25,18 O něhož když sú stáli žalobníci, žádné viny nenesiechu, o nichž já domnieval sem se zlého, A25,19 ale kterakés pohádky o jeho zvláštnie vieře mějiechu proti němu a o některakém Ježíši mrtvém, jehož Pavel potvrzováše živa býti. A25,20 Ale já pochybuje o takové pohádce, řekl sem, chtěl li by jíti do Jeruzaléma a tam z těch věcí súzen býti. A25,21 Ale když se Pavel odvolal, aby byl chován, k Augustinovu poznání, kázal sem jej chovati, dokudž nepošli ho k ciesaři.“ A25,22 Tehda Agrippa řekl k Festovi: „Chtiech i sám toho člověka slyšeti.“ Zajtra vece: „Uslyšíš jeho.“
A25,23 Druhého pak dne když přijide Agrippa a Bernice s mnohú pýchú a vjidechu do sieni s úředníky a s prvními mužmi města z rozkázanie Festa přiveden jest Pavel. A25,24 I vece Festus: „Agrippa králi i všickni mužie, kteříž ste s námi, vidíte tohoto člověka, za něhož všecko množstvie židovské žádalo mne v Jeruzalémě prosiec, abych ho na smrt dal toto přikřikujíc, že by déle neměl živ býti? A25,25 Ale já shledal sem, že nic hodného smrti neučinil. A když se on k Augustovi odvolal, přisúdil sem poslati ho tam. A25,26 O němž co bych jistého psal pánu mému, nemám. Protož přivedl sem jej před vás a najviece před tě, králi, Agrippa, abych když se stane ztázanie, měl, co bych psal. A25,27 Neb mi se bez rozomu zdá poslati vězně a viny jeho neoznámiti.“ Tehda Agrippa k Pavlovi vece: „Odpúštieť se tobě, aby sám za se mluvil.“
XXVI.
A26,1 Tehda Pavel ztáh ruku, poče počet
